Dnes si tu zavzpomínám na jednu příhodu, kdy vítěz byl můj, ještě ne roční vnouček, a já jsem prostě prohrála, ač jsem se zvítězit všemožně snažila. Jedno podzimní odpoledne jsem se nabídla, že vezmu malého ven.  "Já nevím, aby Tě nezlobil, aby nechtěl z kočárku ven", měla obavy jeho maminka. "Prosím tě, žádné strachy, jenom se projedem a hned bude spát" - řekla

Dnes se mi do rukou dostala knížka, kterou její majitelka dala mému vnoučkovi do sběru.  Nedalo mi, abych si ji celou neprohlédla, je o spartakiádních vystoupeních na Strahově, v roce 1980.  Když jsem v ní listovala, s trochou nostalgie se mi vynořily vzpomínky , jak i já jsem tuto atmosféru vnímala jako cvičenka, když se při nástupu na strahovský stadion, plný kulatých a přesně

Možná si to jen namlouvám,  ale zdá se mi, že v dobách mého dětství bývaly zimy jiné,  prostě takové,  jaké mají být.  Bývaly hluboké závěje, panečku, do nich se vesele skákalo,  tak jako do peřin, i když moc studených ! A když mrzlo až praštělo, nám dětem,

Byla listopadová sobota , také devátého, ale přesně padesát let zpátky......

Jedna mladá a životem nezkušená, celá v bílém, se svatební kytici v rukou, vyšla vstříc osudu, nevěsta, slavnostně rozechvělá....Je to ten pravý, co ji navždycky rád mít bude, co bude při ní stát, je to ten, co jí třeba i modré z nebe snese, je to ten, pro kterého tak jako pro

"Matěji, už se ti to blíží, už půjdeš poprvé do školy, a jak se na školu těšíš...?  ptala jsem se vnuka.

"Těším se hodně, a budu tam chodit rád, už vím, kde budeme mít třídu, už jsem se tam byl podívat..."

Jo,jo, kéž mu ta radost vydrží, už to nebudou jen dětské hrátky, už  nastanou školní povinnosti, snad pro něj učení

Období maturit je v plném proudu, čas obav, strachu a nejistoty...udělám, neudělám, jak dopadnu, jaké si vytáhnu otázky, budu mít štěstí ? Nebudu zmatkovat, budu vše vědět, soustředím se "na potítku" než před zkušební komisi předstoupím...?  Tohle se jistě prožene hlavou každému čekateli, je jedno z kterého oboru a z které školy. Tablo už je vystavené, za výkladem městského

Vracím se na chvíli o šedesát let zpátky a docela jasně si vzpomínám, jak jsem poprvé zírala na televizi.  U Doubků, v honosné vilce na konci obce jsem tehdy seděla na židli, uprostřed pokoje, a poprvé viděla ten zázrak, kterým se mi chtěla pochlubit  jejich dcerka Irena. Co tenkrát

Do nenávratna zmizelo mé bezstarostné dětství, ve věčném koloběhu života jsem zestárla o nějakou tu řádku let, a jak lehké chmýří odkvetlých pampelišek všechno odnášel pryč, ten neúprosný čas....Občas se vynoří vzpomínka prostá, a tak sem jednu zase dnes dám.

Bývala jedna louka podél potoka, přes ni se k potoku táhla stružka a mokřina tam pokaždé byla. A ráj blatouchů kolem ní zjara, trsy

Ani nevím, jak mi přišla na mysl vzpomínka z mého dětství, když mi bylo tak osm, devět let.  Něco podobného by se v dnešní době asi nestalo, ale když to vezmu z druhé strany, proč  ne ? Klidně se něco podobného stát může, třeba když manžílek chce své ženušce udělat radost dárkem a netrefí přesnou velikost. No, asi takhle: "Chtěl bych tuhle rozkošnou podprsenku, mé ženě se bude

Až do roku  1897 sahá zmínka o první tramvajové lince, která Libercem vedla nejdříve od vlakového nádraží do nejkrásnější výstavní části města, do Lidových sadů. Moje vzpomínka se však váže na dobu o hodně mladší, to už tramvaje jezdily přes celé město, až nahoru pod Ještěd. Pamatuji, že na začátku šedesátých let minulého století jezdila tramvaj nahoru Moskevskou ulicí k radnici, a jedny koleje