Nic už se nevrátí......
Moje milá maminko, dnes jsem celý den, víc jak jindy na Tebe s láskou vzpomínala,
nic už se nevrátí, já vím......
Jak běží čas.....
Moje kroky vedly tam, do míst, odkud už není návratu, šla jsem rozžehnout světýlko na počest tatínkovi...Každého 11. prosince, už po čtyřicáté...
Cestou mi křupal sníh pod nohama a v myšlenkách jakoby se zastavil čas....
A hlavu mám plnou
Smutek v duši......
Miroslav, Mireček, Míra, Mirek.......
Zůstanu svůj...
Slova z jedné písně, kterou nám naživo, kromě mnoha dalších jiných neméně krásných, zazpíval včera "božský Kája". A když jsem tam v té ohromné hale, plné jeho příznivců a vděčných posluchačů byla také, když jsem pokradmu sledovala celou tu atmosféru, když jsem na vlastní oči viděla jeho stálý elán, když jsem na vlastní uši slyšela plno těch známých hitů, které snad nikdy nezestárnou,
Vzpomínám...
KAŽDÝ JE NA SVĚTĚ HOSTEM,
DEN KE DNI JEN KE SMRTI ROSTEM......
Tak tu dnes vzpomínám na všechny milé
Mamince, tam nahoru....
Naše rodina je jak šňůra korálků , které jsou za sebou na niti navlečené.... Nejdřív tatínek a maminka, za nimi děti, a další korálky postupně přibývají....Pak každá ta perlička ze šňůry osudem poztrácená, stane se pro zbylé navždycky vzpomínkou.....
Perla
Všem mým přátelům
Běh nečekaných událostí v tomto týdnu mě ke psaní žádnou inspiraci nepřinášel, myšlenky byly jinde....
Všem příznivcům mého prostého blogu, plného povídání o běžném životě , zpestřeného amatérským fotem,
přeju pohodové Vánoce, příjemné chvíle u stromečku,
Můj táta.
Dnes je to přesně 40 let ,tehdy byla sobota a v ní nečekaně, bez jediného slůvka rozloučení odešel náš tatínek. Snad ani jedinou chvíli tohoto dne jsem nezapoměla.
Nejsmutnější den.
Od toho smutného dne, kdy zasáhla mé srdce nečekaná rána, pro mámu ze všech nejkrutější, dnes uběhlo už sedm plných let. V hloubi své duše vše schované mám, vzpomínky na Tvé narození, na Tvé dětství a na to jak jsem další Tvůj život z povzdálí sledovala, jak jsem si přála, abys v životě co nejvíc šťastný byl.....
Nějak mi to nejde....
Jo, ponocovala jsem dosti dlouho a jak hodiny v pravidelném rytmu odměřovaly čas, hlavou šel řetězec myšlenek , jak už to bývá když blízko se zastaví smrt. Franta, Fanouš, Fanda, už není mezi námi, moje sestra Maruška zůstala v domě najednou sama a tíhu té samoty musí dál nést, s tichou bolestí v srdci se vyrovnávat.... slov se mi nějak nedostává, Život a Smrt - po světě svorně