Adil | co život přináší

Moje kroky vedly tam, do míst, odkud už není návratu, šla jsem rozžehnout světýlko na počest tatínkovi...Každého 11. prosince, už po čtyřicáté...

Cestou mi křupal sníh pod nohama a v myšlenkách jakoby se zastavil čas....

A hlavu mám plnou

Slova z jedné písně, kterou nám naživo, kromě mnoha dalších jiných neméně krásných, zazpíval včera "božský Kája". A když jsem tam v té ohromné hale, plné jeho příznivců a vděčných posluchačů byla také, když jsem pokradmu sledovala celou tu atmosféru, když jsem na vlastní oči viděla jeho stálý elán, když jsem na vlastní uši slyšela plno těch známých hitů, které snad nikdy nezestárnou,

Naše rodina je jak šňůra korálků , které jsou za sebou na niti navlečené.... Nejdřív tatínek a maminka, za nimi děti, a další korálky postupně přibývají....Pak každá ta perlička ze šňůry osudem  poztrácená, stane se pro zbylé navždycky  vzpomínkou.....

Dnes je to přesně 40 let ,tehdy byla sobota a v ní nečekaně, bez jediného slůvka rozloučení odešel náš tatínek.  Snad ani jedinou chvíli tohoto dne jsem nezapoměla.

Jo, ponocovala jsem dosti dlouho a jak hodiny v pravidelném rytmu odměřovaly čas, hlavou šel řetězec myšlenek , jak už to bývá když blízko se zastaví  smrt. Franta, Fanouš, Fanda, už není mezi námi, moje sestra Maruška zůstala v domě najednou  sama a tíhu té samoty musí dál nést, s tichou bolestí v srdci se vyrovnávat.... slov se mi nějak nedostává, Život a Smrt - po světě svorně