Třapatka -echinacea už láká motýly na jejich sladké hodování, sem tam si i čmelda smlsne, pro všechny je toho na květech dost. Všimla jsem si, že těch motýlů i čmeláčků už není tolik vidět, jako v letech minulých a o včelkách se nám bude asi už jen zdát....Stála jsem nehnutě a dívala se jak se motýl na květu usadil, křidélka k sobě semknutá, ani se nehnul.Tak je otevři , v duchu ho přemlouvám,

Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové  indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně

Juka je vznosná okrasná rostlina, v tento čas se nedá přehlédnout jak  mnohde bohatě kvete.  Na naší zahradě také nechybí a letos mě potěšila hned čtyřmi vysokými stvoly, po loňském útlumu, kdy naopak vůbec nekvetla. Kdo juku zná tak jistě ví, že květ nasazuje až z nově vytvořené listové růžice, a ta stará časem odumírá. Zasloužila by si jistě lepší místo, tak jako plno jiných rostlinek

Dcerku jsem neměla, jen samé kluky kolem sebe a tak si přítomnosti jedné  malé ženské užívám  už jen  v babičkovské roli ...Žijeme pod jednou střechou a když je potřeba babička pohlídá a dost často se tou rozumbradou baví, škoda, že se čas zastavit nedá...Ta se moc ráda převléká za

Byl to pro mne neplánovaný minivýlet, rozhodnutí ze dne na druhý den. Nabídku svézt se pohodlně autem až na Jizerku jsem neodmítla. Švára jel na osadu něco opravovat, traktor či jiný zemědělský stroj a Jarča mi navrhla - pojeď s námi, někde se spolu projdeme. Když jsme se v cíli obě vyvalily z auta, jen tak z legrace Jaruš použila známou hlášku - "to je dost dědku, žes nás taky někam vyvez"

Poklid včerejšího rána přehlušil neobvyklý  ptačí křik, to nebylo žádné líbezné  ptačí štěbetání, ale pravé "špačkování ".  To bylo rámusu jako na nějakém tržišti, kde jeden druhého překřikuje, a také se používá rčení  -  "ten pořád špačkuje" , to když 

Tento komorně laděný román s napínavým rušným dějem plným nebezpečí i romantiky, které v celém příběhu prožívá mladá dívka Caterina Tregaronová,  jsem doslova přehltala během dvou dnů. Kniha mě do děje vtáhla tak silně, že jsem ji nerada odkládala před jinou nutnou denní činností. Autorce Madeleine Brent se knížka podařila, že jistě zaujme velké množství především čtenářek, které mají rády

Po sedmé večer kouknu před domem na teploměr a zrak mě neklame - na slunku ještě rovných 40 stupňů, ten tropický pařák ne a ne polevit ! Co na to rajčátka ve skleníku, tam bylo před polednem téměř padesát, i když je větraný, chvíli v něm zůstat, je přímo na infarkt. Kdyby tak v noci mírný chladivý vánek přišel, to by bylo prima, všechna okna v našem domku dokořán  by ho  s otevřenou náručí 

V naší rodině je zvykem, že v závěru týdne něco upeču, někdy jen bábovku, jindy ovocný koláč - "prášivku", to je taková rychlovka, co moc práce nedá. Někdy koláč z kynutého těsta a když už,  tak to vyjde na dva plechy, nedivte se, když se sejdem, jsme dost velká rodina. Jo, takové balené buchty co umí sestra Jarča, zrovna dneska jsem u ní dvě zblajzla, a i sestra Maruš je má jako

Posledně jsem tu zmiňovala poškození pár keříků mých růží, všechny lístky jakoby odumřely, byly zhědlé a  proschlé. Kdyby jen jeden keříček, ale všechny co mám v řádce u zdi domu. V minulých letech měly listy zdravé, ale letos je napadla jakási choroba. Navíc  jsou to moje vlastní výpěstky, to se pak  člověk s každou  rostlinkou o to hůře loučí, proběhlo mi hlavou - já je snad