K ránu nám konečně vydatně sprchlo, však už to bylo zapotřebí. Všechno  vyprahlé hned ožilo.

Ale to horko minulých dní našim "prťákům" nevadilo, horké sluníčko a voda v bazénu, to bylo něco !

Sice se spolu ve vodě nesešli, tihle dva bratránci, zrovna byl každý jinde,

Je libo housku s malým "há", nebo s tím větším ? Já si dala tu druhou, byl to pro mne mnohem větší zážitek......

V pátek, na sv. Annu , byl už od rána hic, jako

Už uběhl měsíc od jednoho krásného podvečera, kdy v bělohradském lázeňském areálu bylo víc jak jindy rušno. Konalo se tam slavnostní zahájení 39.ročníku Mezinárodního folklorního festivalu "Pod Zvičinou". Měla jsem možnost se dívat, a tak hodina čekání na sluníčku za to stála a odměnou mi pak byl nevšední zážitek....

Jo, jo, bez dovolení jsem vlezla na jednu zahrádku pod oknem domu a klidně tam loupila, že nevěříte...?

Můj lup jsou kytičky mé sestry Jarči, ale žádnou škodu jsem nespáchala, ani kvíteček neutrhla

Říká se, že zelená léčí oči a to je pravda, že pohled do zeleně je ten nejlevnější lék....stačí se jenom dívat, a hned je ti líp...

Tak vezmeme za tuhle starodávnou kliku, a  otevřeme, půjdem se projít do zeleně, já jsem to udělala při malém nedělním

Jejda, mohla bych psát až do alelujá, o tom všem, co mi utkvělo v mysli z pobytu v lázeňském Bělohradu. Ale žádné pikantnosti, co byste z lázní čekali....

A že jsem ve volném čase městečko prochodila

K bělohradským lázním patří i rozsáhlý park Bažantnice, řekla bych, že je to lesopark plný vzrostlých stromů,dubů, buků a letitých lip, s altánem a s léčivým Annamariánským pramenem. Z okna hotelu Janeček jsem viděla samou zeleň, a od časného rána v korunách stromů vesele prozpěvovali ptáci, 

Dnes bude hezky, uvidíme...Nad Ještědem je modrá, snad to vydrží.

Když včera pršelo zašla jsem na zahrádku, chtěla jsem pro Šárku kytici. Pár růžiček a k tomu hortenzii, přidat něco zeleného a je to ! Jak byly růžičky plné kapiček deště, doma jsem kvítí vyfotila. V klídku, bez větru, to bude

Na řece Labi, nedaleko Dvora Králové, nenápadně vsunutá doprostřed lesů pod Zvičinou,  je přehrada Les Království. Stavět se začala kolem roku 1910 a dokončena byla po roce 1920. Kamenné věžičky s červenou stříškou na její hrázi působí skoro pohádkově,není divu, že tato vznešená

       ZVIČINO,   ZVIČINO,

       TY  HORO  VYSOKÁ,

Prošla jsem známým táhlým lázeňským územím, lesíkem Bažantnicí až na samý konec, kde se mi otevřel výhled na malý kostelík na vršíčku, pohled tak romantický, že jsem se tam chtěla také podívat. Jenže vydejte se tam sami s těmi holemi, to jsem si jako lázeňský pacient přece jen netroufla.

Byl teplý podvečer a slunko se pomalu chýlilo k západu, a já zase dlouhou chvíli rozjímala u Pardoubku.  Za mými zády, za řadou letitých buků honosná lázeňská budova a já se kochala klidnou hladinou, život na vodě pomalu utichl, spokojená labutí rodinka i hejna kačenek zmizela kdesi v rákosí....Všude

Nenechte se mýlit, ono to vlastně není u Paroubka, ale u rybníčku Pardoubek, to jen kdosi na ukazateli vymazal déčko, že si nevymýšlím lze se přesvědčit na jednom obrázku v předchozím článku....

Rybníček Pardoubek  mě každý den lákal abych k němu zašla a to jsem si nenechala ujít.

Když jsem se vydala na cestu za dosud nepoznaným, na třítýdenní lázeňskou léčbu, tak jsem jen tak, po švejkovsku zvolala : "Hurá na Bělehrad !"  Je pravda, že se mi tam moc zpočátku nechtělo, ale teď nelituju, měla jsem se tam prima. Žádné starosti, všechno pod nos, jen dávat pozor, ať nezmeškám nějakou proceduru, nechat si hýčkat své staré tělo, no, bylo to opravdu fajn a jistě