Zastavení na Byšičkách.
Prošla jsem známým táhlým lázeňským územím, lesíkem Bažantnicí až na samý konec, kde se mi otevřel výhled na malý kostelík na vršíčku, pohled tak romantický, že jsem se tam chtěla také podívat. Jenže vydejte se tam sami s těmi holemi, to jsem si jako lázeňský pacient přece jen netroufla. Měla jsem povolenou jen určitou zátěž, tak bych to asi nezvládla....
Měla jsem přece jen štěstí, přijela za mnou sestra Marie s rodinou, tak mne tam vzali na výlet autem, za což jim patří můj velký dík.
Toto romantické místo s kostelíkem sv. Petra a Pavla je opředeno historií, že tu kdysi stávala ves. Ta pravděpodobně zanikla za třicetileté války, nebo už během husitských rebelií. Podle pověsti tu za její záchranu prosil sám svatý Petr, avšak vesničané byli špatnými věřícími a zřejmě si zasloužili krutý osud, protože nakonec zůstal stát jenom ten kostelík. Cestu k němu lemuje křížová cesta, původně zbudovaná v první polovině 19.století posledním zdejším poustevníkem Augustýnkem.
Tak jsem ho viděla z Bažantnice...
Tady jsme pod ním a jdeme křížovou cestou nahoru.
Tak ještě kousek a jsme na místě.
Na tomto kameni podle pověsti klekal sám svatý Petr....
Jeden z výhledů do kraje, v dáli vesnice Brtev.
A tady nedaleko, jediné stavení, ukryté v klínu lesa....
Ještě poustevník Augustýnek vyřezaný ze dřeva, za zády velký kus kamene se kterým na obrázku splývá.