Na uložených prknech, těsně pod stříškou kůlny jsme objevili malé a  nenápadně skryté  suchou trávou i peřím vystlané miskovité hnízdo a v něm asi pět  hladových zobáčků.. Opodál, z větví jabloně se neúnavně ozývalo típ, típ, típ típ....Žádné trylky, žádný ptačí zpěv, snad po celý den, ve stejném rytmu jen hlasité típ....Jednoho z rodičů jsme zachytili v blízkosti hnízda, zrovna

Po řádce únavných tropických dní už bylo potřeba aby zapršelo. Déšť k nám dnes konečně dorazil,  tak ať se k zalévání dešťovou vodou prázdné  sudy znovu naplní, už v nich nebyla ani kapka.....Klidně ať bez ustání prší celý den, ale s rozumem, ne s avizovaným prudkým přívalem vody a krupobitím, to ať si tam nahoře nechají, také všechno mít nemusíme....Jen tak, pro radost něco z červnové

Když jsem z  okna zahlédla na zemi sedícího ptáčka, který se ani nepohnul, nelenila jsem a popadla foťák . Byla jsem od něj na půl metru, on v klidu, zřejmě očekával, že mu něco do zobáčku dám.  Tak jak to ptáčata při krmení dělají, skutečně na vteřinku zobák zeširoka otevřel. Pohnula jsem nad ním rukou a to byl konec pokoukání, odhopsal do úkrytu, pod široké listy bergenie. Tak nevím

V tento čas je v našem malém jezírku už živo, rybky si tiše plují sem a tam, občas některá rozčeří vodu když sebou  na hladinu mrskne.  Ráda je chvíli nehnutě pozoruju a když jim pak hodím hrstičku krmení, chvíli otálejí a pak je to cvrkot, jak to do jejich tlamiček rychle  mizí. A

Z chladných a mokrých  dní hup do léta, v posledních dnech týdnu slunečné počasí dělalo divy. Všechno co může dohání zpoždění, aby   nezmeškalo svůj čas, aby jako každý rok předvedlo svou krásu v pestré paletě barev. Mám tohle období ráda, těším se každý rok, až moje  azalky rozkvetou.

V horní části podivuhodné osady Jizerky, kousek pod Pešákovnou, rozkvétá rok co rok   louka plná narcisů. V klínu horských lesů, taková krása ! Tráva kolem se ještě moc nezelená, i břízky po dlouhé zimě s velkým zpožděním začaly teprve rašit, ale na louce kolem Hnojového domu září tisíce

Vrtkavé počasí nám nezhatilo plán zavítat do jarní přírody. Navštívila mě kamarádka Hanka a moje sestra nám zprostředkovala malý výlet kousek za humna. Vhodným cílem v deštivých dnech, kdy je všude dost mokro, byla Viniční cesta. Tam  Hanka ještě nikdy nebyla. S Jarčou jsme ji spolu jednou  prošly úplně celou, přes Fredinandov až do Hejnic. Na to moc ráda vzpomínám....

Vrstevnicová

Tak milá rybko, chystej se do adopce,  za chvíli si pro tebe přijedou...Jeden známý chtěl ode mne mladou rybku do jezírka,  nejraději oranžově vybarvenou.  No jo,  kdy si ji odchytíš ? , už  raší listy leknínu - párkrát mu připomenu. Ne že bych dlouhou chvíli měla, ale nakonec

Jen tak, kolem dokola je každý můj den.  Zrovna tak se točí i květnové počasí. Mezi bělostnými obláčky se ukáže lákavá modrá a slunko hladí zem,  najednou od kopců táhne černo a to v zápětí přinese déšť. Dějství náhlých zvratů, den co den...jako na houpačce se chová počasí. Právě teď , co

Při malé projížďce na mé červené Bertičce mne to zlákalo zastavit se u "Rusáku". Je tu výhled po okolí, příjemný klídek a teď louka žlutých pampelišek. Tohle místo znám už od dětství, od konce našeho pole sem bylo nedaleko, i když  tenkrát sem žádná cesta nevedla. "Rusák" je místní název pro hřbitov z 1. světové války. Patřil k zajateckému táboru, který stál v místech dnešního