Život je nenahraditelný dar, važme si každé chvíle....

        Přej, a bude ti  přáno......

Když jaro ťuká na dveře.

25. březen 2017 | 07.19 | rubrika: všechno možné kolem

Ťuky, ťuk - haló, kdo tam ? To jsem já , JARO, - tak račte vstoupit !

No, jistě se nenajde ten, kdo by ho nepustil  přes svůj práh,  a dveře mu před nosem zavřel.....Vítáme tě, a tvé dary přijímáme....

SAM_3062

Pan Bystrozraký.

23. březen 2017 | 06.30 | rubrika: střípky vzpomínek

Ve skutečnosti se tak nejmenoval, ale bystrozraký byl, a jak  !  Měl oči jako jehly, skoro propíchnout uměly, bylo obtížné se do nich dívat. Kdo ? - jeden profesor ve škole, co nás učil. Když se tenkrát moje mamka vrátila z třídní schůzky, prohlásila: "Ten tmavovlasý s tou bradkou, ten má oči jako trnky, jeho pohled přímo propichoval, divný pocit, já ti nevím..." Mamka ho viděla,

Také nemáte co na sebe ?

22. březen 2017 | 06.17 | rubrika: všechno možné kolem

Skříň narvaná k prasknutí a já hledám a hledám, propadám panice, tak  všechno vyhazuju ven. Kde se to tu vzalo ? Takových hadrů navěšených na ramínkách, páté přes deváté, hadrů mně neznámých. Bože, kam se podělo moje oblečení, kde jsou mé halenky a dlouhé kalhoty? Ani sukně tu není jediná, ne počkej, hele našla jsem jednu, co jsem si kdysi sama šila. Tak si ji vezmu, co mi zbývá, do práce

V knižním zajetí.

14. březen 2017 | 13.14 | rubrika: všechno možné kolem

Ten první měsíc po operaci kolene uběhl strašně rychle, den za dnem je vyplněn stále stejnou činností -  především nutnou domácí rehabilitací. Doma ještě nedělám vše co jsem dělala dříve, a abych se za "mordování" té prioritní části mého těla trochu odškodnila, tak si ve volných chvílích čtu. A tolik volných chvil sobě teď dopřávám, jéje, to se ale mám !

Láska až za hrob.

12. březen 2017 | 14.24 | rubrika: střípky vzpomínek

Před pár dny jsem vzpoměla na svůj prohřešek - jít za školu, tak jsem vzpoměla na ten tvůj, moje věrná kamarádko, vím jak to bylo, i když jsem tam s tebou nebyla, tak jako jsi nebyla ty, se mnou, v té naší stodole.....

Dívka, těsně před maturitou, chlapec krátce po vojně. Oba čistí, nezkušení,

Prohřešek.

9. březen 2017 | 12.48 | rubrika: střípky vzpomínek

Navštívila mě Krista, moje věrná kamarádka,  už od studentských let. A jak už to bývá , zabrousily jsme i do vzpomínek, nejen na školu ale i na další životní štaci -  na práci, která nás potom čekala a shodly jsme se, že to bývalo  podstatně jiné, než je dnes. Při nedávném pobytu v nemocnici jsem si všimla, že personál má svou práci rozdělenou podle dosažené odbornosti, to za nás 

Předjaří.

6. březen 2017 | 20.26 | rubrika: všechno možné kolem

Konečně chvíli venku, jen tak projít zahradou, pokoukat se, prohnat pár myšlenek hlavou - až mi to půjde, budu se držet navyklých činností tak jako dřív?  Vrátím se do starých kolejí a zahradu neošidím, nebo už od těch zvyklostí slevím ? Popravdě, ještě je čas, ještě jsem se nerozhodla, nějak bylo, nějak bude....Asi už nebudu tak umanutá, něco si odpustím, ale něco si pro radost ponechám.

Co jsem si přečetla.

2. březen 2017 | 19.56 | rubrika: všechno možné kolem

V době mé rekonvalescence mám nějak víc času na čtení a tak toho plně využívám. Knížek mám hodně, je z čeho vybírat. Nejdřív jsem sáhla po Kukačkách od Václava Duška.101_6740

Je to příběh dvou dívek, Evy a cikánky Eržiky, které prchají z nápravného zařízení pro mladistvé delikventy. Jejich strastiplná

Jako na dlani....

26. únor 2017 | 15.49 | rubrika: všechno možné kolem

Dvanáct únorových dní ve vězení nejvyššího patra té neveselé budovy jsem si občas mohla zpestřit výhledem z okna, ale daleko jsem nedohlédla, po celou dobu bylo chmurné počasí, ještědský hřbet byl neustále schován za neproniknutelnou šedí. Část města jsem měla jako na dlani, a dole se zdálo být jakési mrtvo znásobené tou šedí, ani žádný hluk z městského ruchu tam nahoru neproniknul, jakoby se zastavil

Klubko mých pocitů a postřehů...

19. únor 2017 | 14.33 | rubrika: všechno možné kolem

Když  za mnou zapadly dveře orthopedie a já se uhnízdila na lůžku pokoje číslo 9, napadlo mne, že se vracím na "místo činu", už jsem v něm pár dní jednou prožila. A teď  jsem také navíc věděla, co mne pak čeká....Tu první noc moje sousedka řezala ostošest,  tak hlasitě a s takovou vervou, že spánek ke mně  ne a ne přijít, mám čas přemýšlet , jak to vše proběhne zítra....Když