Jéje, to jsem si to užila !   S kým, kdy a kde ? Nejsem tajnůstkářka, tak prozradím.... S Jarčou, poslední říjnovou sobotu , a v našich krásných Jizerkách.  Z osady Jizerka si vyšlápnout lesem, vše kolem vnímat, nasávat podzimní atmosféru a dívat se, dívat....Chtěly jsme nalézt takové místo odkud lze zahlédnout přehradu Souš. Nebylo slunečno, jen  studené povětří tančilo kolem,

Ve včerejším odpoledni vykouklo sluníčko a to bylo takové milé pohlazení v dlouhé řadě šedivých a zachmuřených dní.  Jen takové vábné blýsknutí, že by na konci října mohlo být aspoň trochu slunečno. Předčasné jásání - zase je zataženo, ani škvírkou dolů k nám paprsek nepronikne, nahoře šedivo posmutnělé.... Včera mi Jarča zavolala - "nechceš se s námi podívat k "Šolcáku"? Mohlo

Tři dospělí, dva kluci školáci, dvě mrňata a dva nezbytné kočárky, taková malá rodinná skupinka si udělala výlet vláčkem motoráčkem, jen kousek za humna. Dohoda zněla: Vystoupíme v Novině, procházkou dojdeme do Kryštofáku, a budem se jen tak dívat, a zpátky se vrátíme autobusem. Pro ty dva nejmenší to bude premiéra a pro Terku zážitek, na projíždějící vlak vždycky ráda u přejezdu mává. A pro kluky

Tak jsme se podívali kousek za humna a navštívili rozlehlý zámek v Zákupech. Ten v druhé polovině 19.století sloužil jako letní sídlo bývalého rakouského císaře Franze Josefa a posledního korunovaného českého krále Ferdinanda Dobrotivého. Habsburkové na zámku zůstali až do roku 1918, kdy zámek zabavil československý stát.Ve všech komnatách je zachováno luxusní dobové zařízení a vysoké stropy jsou

Malá skupinka z rodinného klanu, patnáct lidí a jeden pes, jsme si po  ještědském svahu vyšlápli na skalní vyhlídku Červený kámen.

Nedávno jsem to skalisko zahlédla z druhé strany, z kraje Karoliny Světlé, a teď se mi splnilo přání, že se tam podívám.

Od malého městečka Hodkovice nad Mohelkou jsme mírným stoupáním na Kostelní vrch prošli Křížovou cestou, která končí na samém vršku, u malé kapličky. Křížová cesta byla původně dostavěna v roce 1820, ale v roce 1864 vyhořela.  Znovu obnovena byla v roce 1867.  K dalším

Jaro ťuká na dveře a  do přírody nás láká, tedy jak koho.... Dnes se mi ani nos vystrčit nechtělo, protože je venku už od rána  nevlídno, ale včera, včera to šlo ! "Mami, pojeď s námi na malou procházku, bude to hezky po rovině, za chvíli jedeme" vyzval mě syn. "Kam máte namířeno ?"ptám se. "To

Ten malý výlet  do neznáma,  i když jsem se neptala jaký je cíl, ten mě moc potěšil.  "Jestli chceš pojeď s námi, někam se podívat, jen tak, než  všechno barevné listí ze stromů spadne..."  zavolala mi v neděli Jarča.  Ráda přijímám, neptám se kam, nechám se překvapit, vím, že Jarča s foťákem vždycky chodí, aby  v přírodě obrázky ulovila, vždyť to samé

Na té  procházce k soutoku řek jsme obě měly oči opravdu všude,  bylo co obdivovat, hotový balzám pro duši !  Ani ta cesta místy krkolomná když jsme přes kořeny šlapaly, ani ta cesta místy kamenitá nám naši euforii nevzala....

V pozdním nedělním odpoledni se sluníčko schovalo,  ale v příjemném teplu jsem se pustila do zapleveleného zeleninového záhonu. Zem byla suchá a sypká, šlo mi  to od ruky docela snadno a když jsem si po chvíli rovnala shrbená záda tak mě pohled tentokrát netáhl k Ještědu, ale na druhou stranu,  k Jizerkám. Nad nimi bylo pošmourno až černo, asi už tam pršelo. Ale v sobotu, tam bylo