To nám to uteklo, ten předvánoční čas, mnohde plný shonu, gruntování, pečení cukroví a shánění dárků pro své milované, ani jsme nemrkli a byl tu Štědrý den.  Věřím, že potom za každým oknem u rozsvíceného stromku v rodinách zavládla ta pravá sváteční pohoda, a klid a mír se rozhostil v lidských

Tak dneska bez proslovů - jen co jsem vstala a tak jak mívám ve zvyku v šeru se podívala z okna na oblohu,  předtucha, že se sluníčko hodlá dnes probudit, co předtucha - jistota že tak jako já také vstane, ta mne vytáhla s foťákem ven....

Den v druhé

Ne, nesedím v žádné kavárničce, tu kávu si uvařím doma a k tomu si dopřeju malé pobavení, na chvíli, právě tady. Ne že bych neměla zrovna co na práci, ale všeho s mírou ! Něco si nechávám na zítra, dnes jsem splnila co jsem v plánu měla a ještě jako bonus něco úklidu udělám, ještě stihnu umýt okno

Po dnešní mrazivé noci se vylouplo krásné ráno s blankytem nad hlavou. Konečně modrá, už nám tu dlouho chyběla ! To je na světě hned veseleji a některé trampoty v žití jakoby se zmenšily, možná i na chvíli zmizely. Začalo mrznout, aby ne, vždyť je prosinec, a to ještě včera byla tráva hezky zelená,

Tak to máme za sebou, čert zase nepřišel, prý si zlomil nohu,stejně jako loni, když na silnici blbě šlápl do výmolu. Ale nám to nevadilo, stačil nám ten Mikuláš. My měli čertovský pátek ve škole, byla to legrace jak si všichni kluci začernili obličej. A já si trochu té černé nechal i na večer, když

No, "lámala jsem si hlavu" už několik dní a čím dál víc intenzivně, že už je Mikuláš pomalu za dveřmi a já nevím kam jsem to tak důkladně schovala, že ne a ne to najít....Ve velkém předstihu, před Vánocemi tak jako vždycky, jsou markety plné různého zboží a také těch dobrůtek na Mikuláše ! Co bych to byla za babičku, kdybych pro ty své kluky žádný mlsek neměla ? Nakonec jim ho předám

Přišel jsem k vám a budu u vás bydlet, ten nový domov jste mi dobrovolně nabídli sami, tak se mnou počítejte, už patřím k vám ! Co bych tak o sobě mohl říci ? Ani nevím co, do městského útulku mne někdo přinesl, ani nevím, kde jsem se vůbec narodil.Zapsali mne, odčervili, odblešili

Jak rychle uběhlo těch jedenáct let od té chvíle, kdy jsem si z městského útulku přinesla maličké mourovaté koťátko, ne větší než moje natažená dlaň.  Paní, která mi ho předávala do listiny uvedla pohlaví -kočička,  bylo tak malé, že to jistě nepoznala. Nepoznala jsem to samozřejmě ani já

Pod rouškou tmy se dá dělat věcí, ó jé, stačí zapojit bujnou fantazii....Já však žádnou nekalou myšlenku neměla jen se mi zachtělo před spaním trochu projít, provětrat svoje kosti, vychutnat si večerní klídek, pročistit si hlavu. "Máťo, nechceš jít se mnou ?" - zeptala jsem se vnuka. Chvilka

"Nemohla bys udělat zase pár těch lahví, jako aranžmá na zahrádkářskou výstavu..?" -  zeptal se předseda místního spolku zahrádkářů. No, říkám místního, ale místních je nás jenom pět. Ostatní členové ze čtyř osad u nás ve vsi jsou z různých částí našeho města, a nebýt jich, můžeme spolek rozpustit...Kdysi mne inspirovala taková pomíjivá móda, do lahví zavírat kde co, nemyslím zrovna