Žádnou erotiku nečekejte.....to mě jen tak napadlo.... Když jsem se včera  česáčkem na dlouhé tyči snažila z našeho Grávštýnského otrhávat jablka, uvízlo mi v tom plátěném sáčku i tohle. Jé, taková prdelka ! Jedna společná stopka, dva bubáci, jablko, skoro jako siamské dvojče.

Letos

Už je to tady ! Čas, kdy žádný český človíček posedlý houbařskou vášní neodolá, aby jeho kroky nemířily k lesu... I já se řadila k těm posedlým, není to zase tak dávno, když se mi  i do kopců lépe běhalo,  jéjej, to byly časy !

Už žádné kopce nezdolávám, už mi

"Jarčo, nechceš tři keříky zlatice ? Už mi ve skleníkové množárně překážely, musely ven, a nevím kam je dát." "Ne, nechci, nevím proč pořád něco množíš, když pak nevíš, co s tím" - řekla mi na to moje nejmladší sestra. Vím, že má pravdu, ale já si v mé zálibě nemůžu pomoci, prostě mě drží jakási posedlost, mám vždycky radost, když se nějaká ta větvička ujme.  Při včerejším

Něco už odkvetlo, například slunečnice, i ten velký květ ibišku už není, ostatní tu ještě kvete....

Jak bych se asi cítila,  dožít se sta let, to tedy nevím, no, ještě mám čas, pak uvidím... Ne, teď vážně. Možná jste o ní slyšeli, nebo dokonce tuhle bylinu nesmrtelnosti doma máte také, a občas si z ní uvaříte čaj.  Jen to správně vyslovit  - JIAOGULAN !  Prý je to takový žen šen a

Že to je 114, to ví každý, ale jen zasvěceného možná napadne - jé, to je to jablko z Holovous !  Když jsem na plátky krájela padaná jablíčka na sušení a při tom pár kousků schroupala, právě těch, co se na mne svým červeným líčkem smály a k nakousnutí lákaly,  v myšlenkách jsem se vrátila k času, kdy jsem rouby jablka dostala. Už je to moře let, ale nezapomenu, na jednu zajímavou exkursi

To opravdu nejsou, ale může se stát, že ani prst, natož celou ruku k dílu přiložit nemusíme a ejhle !  - bez práce, máme tu "koláče"......Tedy skutečné koláče to nejsou, ale k jídlu to je, a navíc zdraví prospěšnější...

Já tam to semínko rajčete opravdu nezasela, kde se vzalo, tu se vzalo....prošlo si cestou mně neznámou. Možná z loňské úrody slepičky nějaký přezrálý plod

Lehnout si na záda, to je paráda,  a ruce si za hlavu dát, no řekněte, není to prima ? 

Taky to zkuste, a uvidíte......

Když jsem se posledně zmínila o mých pokusech probudit k životu nějaké to semínko z dřevin tak tu mám ještě něco. Dárcem semínek kdesi pod stromem sebraných byla zase Hanka, jenže už nevěděla kde a na čem je našla. Tak dlouho jako na nahovětvec jsem čekat nemusela, zasetá semínka vyklíčila už příští

Mám sklony k mičurinským pokusům, nevím proč, že mi to nedá a ještě pořád mě to nějak baví, i když... A když se mi zadaří a z maléhou proutku nebo semínka se něco vyklube co  neznám, tak své zvědavosti učiním zadost a pátrám co to jen může být.

A tohle pro mne, asi tak před