28.11.2004 byla první adventní neděle, zrovna tak, jako je dnes. ....

To ráno vracel ses po práci ke své rodině a už nikdy, nikdy........

Už nikdy Tě Tvá máma nepohladí, už nikdy Tě Tvá máma neuvidí, už za svojí mámou nepřijedeš, už nikdy, nikdy....

Chlapče můj, s bolestí v srdci vzpomínám....

Smutná je pro mne ta adventní neděle.........

Přišla mě navštívit Drahuška, človíček s dobrým srdcem. Už jsem se tady o ní jednou zmínila, neví a nikdy se nedozví, že o ní píšu. Jedno ví určitě, že si jí vážím a že ji mám ráda. Obětavá a vždy ochotná pomoci, takových lidí moc v životě nepotkáš....Znám už ji dlouho, plných 29 let a i když čas běží, vůbec se nezměnila. Do pense odešla v osmdesátémdevátém , to už je let, přesto jsme na sebe nezapoměly.

Moc na Tebe vzpomínám, synku můj milý, prvorozený....Bylo zářijové nedělní poledne, třináctého, když jsi poprvé spatřil svět...... Jak já byla šťastná, se zdravým chlapcem v náručí a u jeho kolébky  - co asi přály mu sudičky ?