Ach, synu, synku.......

Moc na Tebe vzpomínám, synku můj milý, prvorozený....Bylo zářijové nedělní poledne, třináctého, když jsi poprvé spatřil svět...... Jak já byla šťastná, se zdravým chlapcem v náručí a u jeho kolébky  - co asi přály mu sudičky ? Běžela léta, z chlapce byl muž a dobrý otec rodiny. Když oslavil kulatou čtyřicítku,tak  za krátko, mámino srdce dostalo krutou ránu, a ta až do smrti v něm zanechala bolestný šrám. 

               OSUDOVÁ vteřina- kdepak Tě synáčku mám? Co slz jsem prolila v bezesných nocích a kladla si otázku PROČ, jen proč ?...........

Dnes by Ti bylo čtyřicet šest a já smutná za Tebou přijdu, světýlko zapálím, kytičku dám,a se slzami v očích už dávno vím, že se Tě nikdy, už nikdy nedočkám....