"Babičko, jaká bude polévka?" -zeptal se Matýsek před dvanáctou. "No, přece mokrá", odpověď přivála vzpomínka z dětství. A Matěj udiveně zírá - "takovou jsme ještě nikdy neměli, viď babi?" "Ale jo, Máťo, vždyť mokré jsou všechny, nemyslíš?" A tím vzpomínky z dětství přišly mi na mysl a dřívější časy připoměly...........To už nám tenkrát maminka říkávala, když jsme se stejně ptávaly. Venkovské děti a na zdravém vzduchu a tak nám vždycky vyhládlo. Naši mívali slípky, králíky, kozu i prasátko, dokonce krávu pro mlíko. Na poli brambory i kousek obilí, řepu a trochu zeleniny. Ale samo nic neroste,tak každá ruka je potřebná, dost často bývala i ta naše dětská. To je však už o něčem jiném, já chtěla psát o polévce i o něčem víc... Tak třeba taková "couračka" jak jsme jí doma říkali - taková mléčná, s bramborem a kyselým zelím,tu jsem nikdy ráda neměla. Nevím proč, asi jsme ji mívali docela často tak jako "šusterky", to jsou škubánky, sypané většinou mákem. Ale sypané "pracharandou", to byla lepší pochoutka! Nevíte co je to pracharanda? Nastrouhané sušené hruštičky muškatelky, které nám babička nasušila. A taky každý týden byly "kostrbáče", co to je,jistě se ptáte. Tak se u nás doma říkalo bramborákům,pečeným přímo na plátech kamen, až pak se teprve mastily domácím sádlem. Ale takové bramborové placky na plotně dělané, to bylo něco! Bylo nás u stolu šest, tak mizely rychle. Ještě dnes to vidím-nedělní ráno, tatínek z těsta vyvaluje placky pěkně dokulata, nikdo to lépe neuměl, maminka krmí domácí zvěř a já s bráškou tátovi pomáháme. Jeden hlídá a obrací na plotně placky, druhý je na talíř rovná a postupně mastí až je jich kupa veliká. Pak zasednem všichni ke stolu a baštíme s chutí. K tomu káva z melty pěkně s domácím mlékem, ale škraloup v hrnečku, ten jsem nesnášela. Jo,jo, bramborové placky miluju stále, ale dnes dělám je jinak než dřív. Nemám kamna,kde jsou pláty, to mi ale vůbec nevadí. A zapoměla bych na "chlupaté knedlíky"! Často s vajíčkem a restovanou cibulkou, pěkně omaštěné. A bývala domácí zabijačka, při ní jitrnice, kroupáky, prejt, sulc a "prdelačka". V komíně uzené, sádlo a škvarky, měli jsme masa přece jen dost. A jindy králík s bůčkem upečený a bramborový knedlík se zelím. No prostě žádná dietní jídla, která jsou dneska v oblibě. Ale maso bývalo obyčejně jenom v neděli v týdnu ta jídla prostší. ...Začala jsem vzpomínkou na mokrou polévku a končím dosyta najezená ! Popravdě, kdybych si ze všeho měla nějaké jídlo vybrat, tak s jistotou bramborové placky !
