Přála jsem si dojít ještě jednou k místu, které mne před lety tak okouzlilo. Díky mé sestře se mi to splnilo. Na výchozí místo , do osady Jizerka, jsme přijeli autem, sestra s manželem, naše přítelkyně a já. Přešli jsme mostek přes říčku Jizerku a pod úpatím Bukovce nás vedla cesta dál.

V nedělním odpoledni jsme zajeli k mé sestře, bylo už načase, od podzimu jsem se s ní ještě neviděla. Osobní setkání je jistě lepší, než mít na uchu jen telefon....V té malé vísce je takový klídek,  prostě jiné, než je to u nás.  K té pohodě přispívá i hladina rybníka, žádný malý rybníček

Ten kopeček vzadu, to je Bukovec, žádný krtinec jak by se zdálo. V popředí kvetoucí rdesno mě  zaujalo, růžových "kartáčků" bylo na horské louce skutečně  k nepřehédnutí. Po krátké době jsem se znovu ocitla tam, kde mě to neomrzí...Jasně, řeč je o známé osadě Jizerka, kde je stále

K tomuto místu jsme  tentokrát nešli od zříceniny hradu Hamrštejn ale z druhé strany. Ze silnice do Kryštofova Údolí jsme na malém prostranství zaparkovali u odbočky na Andělskou Horu. Cestou, místy plnou kaluží, se mi  do mysli vrátily vzpomínky.  Nejvíc  ta,  jak jsme s mým mužem lezli nad cestou do příkrého listnatého svahu a odměnou nám byly pravé hřiby. Jindy jsme

V tento čas kvetou růže  všude, tahle trnitá  kráska teď hraje prim..... Na naší zahrádce i já  několik růží opečovávám a  každý rok se těším až rozkvetou.

Na uložených prknech, těsně pod stříškou kůlny jsme objevili malé a  nenápadně skryté  suchou trávou i peřím vystlané miskovité hnízdo a v něm asi pět  hladových zobáčků.. Opodál, z větví jabloně se neúnavně ozývalo típ, típ, típ típ....Žádné trylky, žádný ptačí zpěv, snad po celý den, ve stejném rytmu jen hlasité típ....Jednoho z rodičů jsme zachytili v blízkosti hnízda, zrovna

Po řádce únavných tropických dní už bylo potřeba aby zapršelo. Déšť k nám dnes konečně dorazil,  tak ať se k zalévání dešťovou vodou prázdné  sudy znovu naplní, už v nich nebyla ani kapka.....Klidně ať bez ustání prší celý den, ale s rozumem, ne s avizovaným prudkým přívalem vody a krupobitím, to ať si tam nahoře nechají, také všechno mít nemusíme....Jen tak, pro radost něco z červnové

Když jsem z  okna zahlédla na zemi sedícího ptáčka, který se ani nepohnul, nelenila jsem a popadla foťák . Byla jsem od něj na půl metru, on v klidu, zřejmě očekával, že mu něco do zobáčku dám.  Tak jak to ptáčata při krmení dělají, skutečně na vteřinku zobák zeširoka otevřel. Pohnula jsem nad ním rukou a to byl konec pokoukání, odhopsal do úkrytu, pod široké listy bergenie. Tak nevím

V tento čas je v našem malém jezírku už živo, rybky si tiše plují sem a tam, občas některá rozčeří vodu když sebou  na hladinu mrskne.  Ráda je chvíli nehnutě pozoruju a když jim pak hodím hrstičku krmení, chvíli otálejí a pak je to cvrkot, jak to do jejich tlamiček rychle  mizí. A

Z chladných a mokrých  dní hup do léta, v posledních dnech týdnu slunečné počasí dělalo divy. Všechno co může dohání zpoždění, aby   nezmeškalo svůj čas, aby jako každý rok předvedlo svou krásu v pestré paletě barev. Mám tohle období ráda, těším se každý rok, až moje  azalky rozkvetou.