A dost !  Zní to až výhružně, ale to se jen zdá. To jsme si řekli po včerejšku, když jsme se vrátili navečer z lesa. To máte tak- jak se kolem poledne trošičku vyčasilo a nepršelo, táhlo nás to všechny tři k lesu.

To že je léto ? Sluníčko marně vyhlížím, okolní kopce pod tíhou mraků, teď venku je tmavo, nevlídno, do duše vkrádá se nějaký splín....nemám slov...Ale zrovna se probouzí malý Matěj, ten je jak sluníčko, tak  nálada pokleslá jistě se spraví, on babičku tesknit nenechá.....

Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje.....Co se dál v té písničce zpívá, neberu doslova.  Jenže teď je mokrá, přemokřená,sednout na ni, nebo lehnout, no to by to dopadlo !  

Jdu vám takhle po ulici, koukám kolem a co nevidím ? Prostřený stůl jen se posadit a hodovat. Ale má to háček ! Jen se podívejte - stůl jako pro obra a co to menu ?  Snad kdyby to byla hlava vepřová, ovarová, tak možná....

Kdo máte vzrostlou zahradu a na ní nějakou tu jabloň, když přijde úrodný rok, pak je jablíčky obalená. To potom padají a padají, protože strom celou tu tíhu neunese. A dobrá hospodyňka jak se říká - i pro pírko přes plot skočí...

                       VČERA   NA  HOUBÁCH, DNESKA  NA  HOUBÁCH, TAK  UŽ   ŽÁDNÝ  KOMENTÁŘ.....................................

       Půlnoc se přehoupla do nového dne a včerejšek, pátek a zrovna třináctého,  byla takový podivný den. Od samého rána nic nešlo mi od ruky, musela jsem se doslova přemáhat. Celá jak svázaná, nohy jak centy, byla jsem prostě na odstřel.Měla jsem na sebe opravdu zlost.  Ne, nejsem cukrová panenka, vydržím dost, někdy však tělo vyhlásí stávku. Tak už to bývá, jistě to znáte. A hlavu plnou té živelné pohromy co se opodál přehnala. Jak je asi všem těm, co o všechno přišli a někteří i o střechu nad hlavou. Co síly v sobě musejí najít ,aby to zvládli a žili dál. A venku zas prší a prší .......   

   Přeju všem DOBROU NOC !

Právě dnes jsem si chtěla tak trochu postěžovat, že vydatně leje a konce to nemá. Bez ustání tu vydatně pršelo celičkou noc, po celý den a ani na chvíli nepřestalo. A prší dál , nemá to konce. Jo, chtěla jsem si postěžovat... Ale skoro se stydím ! Vždyť já nemusela z domova, mohla jsem zůstat pod vlastní střechou, i když nám do sklepa nateklo vody a čerpali jsme ji celý den. Voda se valila z luk a pěkně přes naši zahradu, ani strouha ji nepobrala. Kanál se zacpal a ona si poradila. Tak jak to voda jen umí. Vymlela díru před naší brankou, hnala se zahrádkou, cesta necesta...  Až když jsem odpoledne viděla zprávy na ČT 24, Chrastava, Frýdlant i další místa, tak u nás tak zle nebylo. A Chrastavu znám, je od nás kousek, co se tam dělo, jistě jste viděli. A Frýdlant a některá jiná zaplavená místa, jak tam musí být lidem ouzko. A zvenčí mi do okna dál bubnuje déšť... A já se těšila že porostou houby, teď na ně nemám pomyšlení.

Ještě včera bylo hezky, ale v noci kdosi mávl proutkem a seslal na zem déšť. A u nás mlha po celý den až do samého večera halila okolní kopce do těžkého šedého hávu. Ráda bych hřejivé sluníčko, ale kouzelný proutek jsem neměla, abych mávnutím slunko přivolala. Tak jsem jen vzpoměla na jeden nedávný červencový den, to bylo krásně už od časného rána. Jenom se podívejte a jistě uvěříte.

To ráno bylo opravdu úžasné když se vše se slunkem probouzelo, a posvátné ticho v ještědském lese...

Teď už je noc a zase prší, ale na druhou stranu  snad začnou růst houby, a to bude docela fajn !

"Nešla by jsi na borůvky?" Lákala mě sousedka Hanka. "Půjčím ti skládací stoličku, líp se ti budou trhat,nemusíš se tak ohýbat". Ale jo, půjdu, dostala jsem najednou chuť na kynuté borůvkové knedlíky, pěkně posypané mákem a polité máslíčkem. Jak to tu píšu, už se mi sbíhají sliny a cítím tu vůni....Do zítřka to vydržím, zajisté. Na Černém kopci bývalo borůvek, natrhat plný kbelík jsem dokázala. Jenže, to už je dávno, to odvál čas, ale živě si vybavím hotové pláně borůvčí, keříky obalené modře sametovými plody,pěkně nalitými, radost pohledět. To se to trhalo, ach jo!  Také mezi kamením se tam občas narazilo na zmije a z těch mám strach. Hadů se prostě bojím. Ale nám se do kopců škrábat vůbec nechtělo,trochu jich najdeme i někde dole, s kbelíkem přece nepůjdem. Pod elektrovodem, na takovém plácku jsme trochu natrhaly. Já stoličku nechtěla, zlobí mě kolena, dřepy už nedělám a na ohnutý hřbet jsem si už zvykla. To není problém. Borůvky drobounké, jen pomalu přibývaly, ale zítra si knedlíky patřičně vychutnám a nebudu sama, i Matěj se těší a taky dědouš, no bude to mňamka, věřte mi! A dobrá polévka z holubinek, pár jsem jich v lese sebrala. O houbách později , ještě tu nerostou, že bylo moc sucho.

                                                                               rovné tři litříky jsem jich natrhala, prostě tak akorát....

                                                                              a takhle jsem šmírovala jak se činí sousedka Hanka, ne abyste to na mě práskli...