Probudila jsem se do nedělního rána, takového nanic. Bylo zamženo, sluníčko nikde a moje nálada pod psa. Myslím, že to zná každý, člověku se do ničeho nechce a do mysli se vtírá nějaký splín....Kouknu se z okna a přemýšlím jak z toho ven. Za  chvíli klepe na dveře malý Matěj a volá: "Babičko, půjdeme do lesa, nechceš jít s námi?" To se ví, že jsem se ani chvilinku pobízet nenechala. Kuchyni jsem tu stávku konečně vyhlásila, aspoň jediný den. Jakápak stávka, zbylo dost od včera, tak výčitka žádná. A  za ty dvě hodinky courání po lese jsem všechny chmury zahnala pryč. Vždyť to tvrdím neustále, les je balsám pro duši.....

cesty lesem jsou většinou udržované

já jsem malý hříbeček

podívejme ! hříbek kovář krčí se tu..

a tady zase doktor stromů odvedl svou práci

krásné ticho po pěšině

pro srnky tu nebezpečí

krmelce jsou opuštěné, travičky je už dost

tady loubí z mladých smrků

nad hlavou se modř prodírá

a pokácené borovice

potůček se dolů žene

a kapradím prodírá

malá tůňka na jeho cestě

přes les tu jede i vlak

na kamenných stěnách viaduktu je tato mechová mozaika

Matýsek objevil pampelišku, opravdu byla tak dlouhá

a na kraji lesa mařinka mává nám na pozdrav, čas je jít domů a chmury jsou pryč...

a zvečera Matýsek mi večerku troubí, možná slyšeli, šlo mu to fakt !

nakonec po hezké neděli je čas jít spát !

Jé, víkend, konečně ! To si říká spousta lidí, hlavně těch, co mají povinnosti v zaměstání. No a nás, co už tyto povinnosti nemáme, nás je tedy také požehnaně ! Ó, my se máme, že? Ale to bych zrovna rozebírat nechtěla. Ono má oboje rub a líc... I když pro mne, díky tomu, že už nikam nemusím, pro mne jsou všechny dny tak nějak úplně stejné, takové, jaké si je udělám. Ne nadarmo se říká, jaké si to uděláš, takové to máš.... A tak si tak jedu, v mém rozjetém vlaku, neumím a nemůžu z něj vyskočit. A ten můj vláček jede čím dál pomaleji, občas mu dochází energie. Nechám těch úvah a raději se vrátím k víkendu, vlastně k poslednímu sobotnímu dni. Nemusela jsem vařit, jaká úleva, však vařím den co den a nechtějte vědět kolik už let ! Byli jsme pozváni rodinkou mladých na zahradní grilovačku. Šikovný synek vyrobil gril, byla to taková premiéra. I počasí přálo, bylo to fajn. Můj nezbytný foťáček zahálet nesměl, když už jsem docela ráda zahálela já. A i ti naši malí vnuci, víkend, nevíkend, pěkně si to užívali....

Snění není bdění říká jedno přísloví a na každém přísloví bývá zrníčko pravdy. Ty naše sny mívají svou vlastní řeč, která k nám promlouvá v tajemných hádankách. A já snívám často, jak si to vysvětlit ? To bývám na cestách, v neznámých krajinách, plných zmatků, překážek a hledání. Snad je to odraz z nitra mé duše, odraz myšlenek a zážitků někdy i nezdarem protkaných.

A já odpověď neznám,  jistě je něco, mezi nebem a zemí.......

Rádi se někam vracíme. Asi nejraději domů,  do bezpečného místa, které důvěrně známe. Ale občas se vracíme i tam, kde se nám líbilo a bylo nám dobře. Třeba někdo rád moře a prosluněné pláže,  jiný zas toulky domovinou. Však je na výběr možností dost !  Neznám nic lepšího než si vyšlápnout ven, starosti za hlavu, jít jen tak za nosem, rozjímat  a cestou vnímat a vstřebávat okolní krásu. Tak snadno potkáš místo svých návratů. I já ho už našla, i já ho mám.  Tak dnes sice jen vzpomínka, ale přijdu k vám zase, jak jen to půjde, moje milované  Jizerky !  Chete-li také, tak pojďte se mnou.....

  Jsou rána mnoha tváří, každý ho vnímá po svém. Jsou rána kalná a bez nálady, jsou rána sluníčková. A ta má jistě každý z nás nejraději. Takové ráno slibuje krásný a vydařený den. Takové ráno nás positivně nastartuje, vlije do žil více energie. O to více, když je třeba ráno nedělní, tak jako dnes a většinu z nás netrápí každodenní pracovní povinnosti. Těšíš se, ale ouha ! Probudíš se, slunko nikde, ani náznak a tolik jsem si večer plánovala. Zanedbaná zahrada čeká a skoupé sluníčko někde za mraky těžkou mlhou přikryté a spí a spí......

Já domov mám.  Ale   "kočka" už nejsem, ani dřív jsem nebyla..... A kam se podíváš, stále je koček plno.  Nejen těch dvounohých, i ty co běhají po čtyřech jsou hezké a přítulné. A zrovna jedna z nich teď potřebuje domov pro kočičí mámu a její čerstvě narozená mláďata.  Zatím si pomohla sama a nikoho se neptala. Malá černá tulačka. Kde se vzala, tu se vzala, před časem se usadila někde poblíž našeho domu. Každý den za rohem plaše vyčkávala až mi došlo, že asi žádný domov nemá. Bylo mi jí líto. Zvykla si, že jí pokaždé něco přinesu k snědku, chytit se však nedala. Včera jsem ji zahlédla jak nese v tlamičce své mládě a šup s ním do naší kůlny.  A co teď, kolik jich asi bude a co s nimi dál?  Naštěstí je nedaleko útulek pro opuštěné pejsky a kočičky, snad je tam vezmou. O kočkách se říká, že jsou falešné. Nevím. Z toho útulku kocourka máme, byl malinký když jsme si ho vzali. A falešný rozhodně není. Je s námi už 6 let a stále je přítulný a vděčný. Z prevence je kastrovaný, to aby těch malých čtyřnohých tuláčků nebylo více než jich už po světě běhá. Jmenuje se Max a máme ho rádi. Tak mějte štěstí jako Maxík, přeju vám ho kočičáci !

Jsem ráda, že jsem Tě poznala. Moc si Tě vážím a Ty to jistě víš. Bylas to Ty, trpělivá osůbka, která mi pomáhala překonat těžkosti nového náročného zaměstnání. Byla jsi mou dobrou učitelkou i kolegyní. Jak se říká, člověk na pravém místě. Bylas mi vzorem, hodně jsem se od Tebe naučila. Na to se nezapomíná a patří Ti dík. A včera byl velký důvod k setkání, viď? Přišla jsem s květinou, popřát jen dobré do dalších let, popovídat si a zavzpomínat. Jsi stále stejná, vůbec ses nezměnila. Nikdo by nevěřil, že je Ti 78 let. Měla jsem štěstí, že jsem Tě před 30 lety potkala. Tak hodně zdraví, moje milá Drahuško !