Jedna vánoční nadílka.

Tak tohle byl "dáreček" nečekaný, když  o svátečním večeru u komína zakokrhal ohnivý kohout, a pod krovem vyšlehly plameny.   "Panebože, u Chadrabů hoří, musíme  napomoc !"  Rychle jsme běželi sněhem, venku bylo jiskřivě bílo, prostě zima, jak má být. Než přijeli hasiči, téměř všechno se společnými silami vynosilo z chalupy ven, i ten ozdobený stromek se zachránil. Já ho popadla a šup s ním pod střechu, do kravína jen pár metrů vzdáleného. Ozdůbky lehce zacinkaly, a zhruba třicet párů krásných velkých očí mladých jalovic se udiveně otočilo k vratům, co jim to do chléva nesu. Trochu mě určitě znaly, moje maminka je tam tenkrát měla sama v péči a já jí tam občas chodila pomáhat. Vzpomínám, že se zachránilo téměř všechno, přišli jen o pár odložených věcí na půdě. Nakonec všechno dopadlo docela dobře. Stavení patřilo Státnímu statku a požár zavinil zazděný trám v komíně. Ještě ten večer měla tříčlenná rodina novou střechu nad hlavou, přímo ve vsi měl statek volný prostorný byt. Můj brácha jim  veškerý majetek postupně na valníku s traktorem do půlnoci  odvozil. To se stalo zhruba před padesáti lety a domek s ohořelou střechou zůstal opuštěný a časem ho zbourali. Ani ten kravín už tam dnes nestojí, a co manželé Chadrabovi ? Ti už také vzpomínat nemohou.....

 Druhý obrázek je z doby  brzo po požáru, kvalita obou je sice mizerná, ale oba jsou důkazem,  co se stalo...