Prosté vyznání.

Ohnutá záda  a prsty rukou v zemi zabořené, rok co rok, stejný obrázek v tento čas....Nic nového pod sluncem, "mazlit" se s hlínou a myšlenky nechat  plynout, na chvíli se narovnat a protáhnout hřbet, svým dílem se pokochat, to musí znát snad každý zahrádkář. Ta píle nebývá marná, když se za sebe ohlédneš, většinou nějakou  stopu ta bohulibá činnost zanechá...

A jak jsem se dnes na naší zahradě  snažila, chvíli jsem postála pod jabloní plnou růžových květů, a v koruně stromů byl tak čilý ruch, jak tam  ti malí mlsounci poctivě hodovali a tím slibovali  dobrou úrodu.

A tady, pod bělostně kvetoucím rhododendronem navždy odpočívá náš nešťastník Fíďa, ten chlupáček společník

Zas rozkvetlo to co mne těší a občas si připomenu, kdy a jak jsem ty rostliny sázela a při tom si uvědomím jak je to dávno, a jak ten čas letí, jak prchá....