Májová finta a něco navíc...

Máj, krásný máj je lásky čas, no, asi jak to kdo cítí a jak prožívá, a ten první den májový,  v romantické chvilce, mnozí s políbením  pod rozkvetlou třešní....Jo mládí, to zamilované mládí....Když milencům touhou hoří tváře, možné i nemožné slibují si, a zasněně věří, že je nerozdělí nic....

A  první den májový je i svátkem práce, pro mladé a  pro staré, bez rozdílu. Nechci tu vzpomínat  na staré časy, na májové průvody a veselice, to všechno odnesl čas. Ale kalendář nám to každý rok  připomene, že je den sváteční, ten první máj !

Syn mi z procházky přinesl třešňovou větévku, no, skoro mi jí bylo líto. "Kdes ji utrhnul ?" ptám se, my doma už třešničku nemáme. "Neboj se, pod lesem z velkého stromu u pěšiny, ani ho to nebolelo..." Jo jo, když jsme ji ještě před časem měli, tak jednou,  v první den májový, no finta to byla, musím přiznat, stoupla jsem si pod kvetoucí strom a na svého muže  zavolala- " pojď se rychle podívat !"  "Co je, co se děje ?" "No musíš se kouknout, rychle, rychle než to zmizí!"  Byl zrovna na zahradě,ne romantika, ale zvědavost zvítězila,  tak přišel. "Tak mi dej pusu,  dnes přece pod třešní, copak to nevíš, že se to dělá?" A tak mě ta větévka dneska naladila, že budu na stará kolena zas mladicky rozverná.  "Koukej, jé, třešňová větévka, já chci polibek jako tenkrát", přišla jsem k mužovi, a on tentokrát nemusel  ani z křesla vstát.  Měl to bez námahy, zrovna sledoval v telce nějaký sport.

Ale svátek práce jsme stejně oslavili, jak jinak, přece pracovně. Sázeli jsem brambory. Už  nemám doma stání, už mě to chytlo, už mě to zas popohání.....