Kristýna.

Kristýna -Kristýnka, hezké jméno, kolik dívek a žen se tak jmenuje, i v jedné písni se opěvuje, ale tahle, co mi dnes  svými obrázky připoměla Jarča, ta je fakt jediná. Když se vydáte do Hrádku nad Nisou a projedete městem, tak na okraji, kde protéká Lužická Nisa, na hranici s Německem, tak tam ji najdete. Je to původně povrchový důl, kde se až do roku 1969 těžil lignit, má rozlohu 14 ha a po roce 1970 byl zatopen do maximální hloubky 28 m. Už léta slouží ke koupání a k rekreačním účelům.

Ty obrázky z nedělního výletu jsem si od sestry Jarči vypůjčila, myslím, že se zlobit nebude. Kdybychom se kolem procházely společně, je jasné, že i já bych fotila !

Právě k těmto místům se moje vzpomínání váže, velkou roli sehrál synek a nepozorní rodiče. Byl krásný slunný letní den, jako malovaný. Sedíme u vody na dece a u břehu se s ploutvemi, šnorchlem a matračkou, brouzdá náš syn asi tak  devítiletý. Jen malou chvilku jsme leželi na břiše a pustili ho z očí, v tom momentě byl pryč ! Kolem bylo lidí plno, na břehu i ve vodě, ale syna nikde nevidíme, přepadl nás strach.  Ptám se kolem zda si všimli kluka s ploutvemi a na květované matračce. Nikdo  nic neviděl, panika mě přepadá, srdce buší hrůzou.....Ty jdi tam a já jdu tudy, dál marně kluka hledáme.   Až na protějším břehu, na této cestě břízkami lemované, jsem ho spatřila. S matračkou, šnorchlem i ploutvemi si po ní vykračoval jakoby nic. To vám byla rána, jak mi ze srdce spadl ten kámen, ten  pořádný balvan ! Ty bys zasloužil, hubuju ho, co tě to napadlo se vzdálit, všude tě hledáme, jak jsi se sem dostal?  "Přeplaval jsem na matračce na druhou stranu, chtěl jsem vidět, jak to tam vypadá."  Zasloužil by, to je pravda, že se tajně vzdálil, a rodičové nepozorní by zasloužili taky, že ho z očí pustili....

Už je to let, ale tahle Kristýna ho nyní i v zimě občas zláká, oblékne neoprén a šup do hloubky, do té ledové vody. Jsem máma, a přiznám se,  že pořád mám o něj strach, aby se mu nic nestalo, ale není tam sám,  jsou tam i jiní, které to potápění baví.