Když něco skončí......

Za hranicí naší zahrady už léta stojí malá chatka, u ní vzrostlá třešeň , kolem pár jablůněk, podle strouhy dva vzrostlé smrky a borovice, v rohu parcelky skleník. Když přišlo jaro, nešlo si nevšimnout,  že už se její majitel v zemi ryje, jak ty své záhonky pečlivě připravuje a jak se mazlí s tím svým královstvím.  Já  jsem ho chápala, a fandila mu, on měl tu zahrádku rád. No, řekněte, nebyl to relax - pro "lufťáka" ? Jaro je tady, "krtek" Standa začal řádit, , tak jsme si ho po sousedsku dobírali v dobrém.. To všechno skončilo, jsou to dva roky,  co ho zákeřná nemoc  zasáhla. Ta zlá, co neptá se, a bere lidem životy.

Tak třešeň už nepokvete a kosáci přijdou o hody,   na zem žádné jablíčko z jabloní nespadne, a na vrcholy smrků už žádný ptáček neusedne, všechno je pryč.... Smutno je Standovi, jestli se dívá, jak mizí  to co měl rád, a co vysázel.  Ve stopách otce tam půjde jeho syn, chce si tam postavit vysněné bydlení. Tak něco skončilo a něco se začíná.....Až postavíš dům, náš nový sousede, tak zasaď i strom - když nebude místo, tak alespoň jeden, zasaď ho pro tátu.