Ve staré aleji.

Už je to hodně let co jsem tou alejí na kole párkrát jela, z hlavní silnice zkratkou do zámečku v Hamrštejně, o němž jsem tu také psala, že už silně zchátralý nenávratně mizí v propadlišti dějin....Tenkrát v té aleji bylo plno mohutných lip, ty v květu tak voněly a včelky se činily, to byla krása ! Kdo asi vysázel všechny ty lípy, komu patřila cesta loukou, vedoucí k lesíku dolů ? Je možná souvislost se zámečkem, kdoví....Jen staré stromy co už tu dožívají mají vše v svých letech zapsáno, jsou svědky všech možných událostí, jsou svědky všech možných tajemství.  Tiše mlčí, nic z toho neprozradí, jen větvemi ve větru šelestí, ty staré stromy, poslední mohykáni, v kdysi lákavě voňavé lipové aleji. Zašla jsem alej s novým rokem pozdravit a při pohledu na některé zubožené stromy mi bylo smutno. Stářím pomalu umírají, pomoci už jim není, až jim dojdou zbytečky sil, tak bez života padnou k zemi.... Co naplat, že kolem je z náletů semínek různých dřevin plno, a že tu časem vyrostou jiné stromy, že tu původní cesta možná dál taky bude, ale co všechny ty lípy ? Ty už tu nejspíš nebudou........

Na ty otevřené rány už léku není, dýchá z nich jen smutek, ale až se zjara všechno zazelená a míza proudit bude, do aleje zajdu, pozdravit ji znova....