Adil | Konečně sprcha !

Posledně jsem si tu zoufala, jaké že je tu dlouhodobé a úmorné vedro, že nám tu ani nekápne, že moje kytičky pořádně nevykvetou, a už poupata žárem chřadnou, že jsem se těšila na záplavu kvítí voňavých floxů, na oranžové zvonky trubače, pnoucího se do koruny borovice, a na spoustu jiné krásy....Bezmoc nad tím vším mou duší jen cloumala,  nedomrlá jablíčka na zemi pod jabloněmi, bramborová nať na políčku předčasně zaschla, nebude úroda z jarního snažení, už jsem to vzdávala a nechala osudu, ale o vláhu z nebes stejně žadonila dál.... Konečně ! Tam nahoře, těm neúprosným už také došlo, že by nám mohli poslat aspoň malý příděl vody, že nás už potrápili  dost !  Jako předzvěst k tomu zahřmělo a zabouřilo, to jak se nahoře o tu nejplnější peřinu vody přetahovali až se jim roztrhla, a zrovna nad námi !  Tak aspoň jedna, konečně blahodárná sprcha, přišla k nám, na příděl...