Že by posedlost ?

Dnes zrána jsem na chvíli sedla k noťasu  abych se jukla do kutil.bloguje.cz / Jildo netluč mě, že Tě prozrazuju/, jen jsem to spustila už je to tu :  " Ty zas u toho sedíš, to není možný, to je snad nemoc " halasí od dveří synek Jan.  Až jsem se skoro zastyděla, že by mě opravdu postihla další mánie?  Lidově řečeno - kytkománií, houbománií a fotománií už trpím, to už docela stačí, ne? Tak jsem se jukla a zase to zavřela a šla dělat něco užitečného. Co tak asi?  Do kuchyně k plotně, pro celou rodinu oběd uvařit. Masíčko na houbách v omáčce, houskový knedlík...co to tu plácám, koho to zajímá... Ale včera, to mě zrovna popadla zmíněná fotománie a byl k ní docela důvod. Šla jsem vyprovodit Hanku, která mi přivezla ořechy, tak  vzala jsem foťáček sebou. Poblíž nákupní zóny jsme se pak rozloučily a já se šla kouknout do Opičáku. Vždyť jsem tam letos ještě nebyla. Vešla jsem tedy do lesíku, kde nebylo živé duše, ani to ptáče tam nezapíplo a do toho ticha se nesly jen zvuky motorů aut. Na jedné straně velká nákupní zóna a kousíček od ní Opičák.....

Tak se se mnou podívejte dál, zvu vás na malou procházku tam, co jsem šla já...

V lesíku pochmurno, skoro jsem se bála, když zdvihla jsem hlavu tak nádherná modř... Tak to byl Opičák - malého pralesa kousíček...