Jak jsme přežili.

Vedro všude, v každém koutě, všechno horkem rozpálené, už v poledne se v bytě vůbec nedalo být..   Nastal šrumec a stěhování, Máťa běhal sem a tam, pak nakoukl za mnou do kuchyně  - "babí, my jdem dolů do garáže a budeme tam obědvat, nahoře pod střechou  už se to vydržet nedá, máme tam příšerný hic !" V té naší garáži pod naším domem, tam byl tak příjemný chládek, že jsem se ani nedivila, a jen co jsem domyla nádobí po obědě, dolů do garáže za nimi zchladit se šla. Pak přišel i dědouš, všichni jsme si pěkně pohromadě poseděli, a malá Terka se tam  v kočárku docela lebedila, a bylo jí fajn, tak jako nám.. Dobrý nápad jak přežít, nic nám tam nechybělo. Ledovou kávu jsme si tam dali, a dokonce pohádku v malé telce jsme shlédli, jen jsme tak seděli, nic nedělali,  jako v létě Italové,  nevím, ale  tohle se o nich vždycky tvrdí....A venku žár na padnutí, ale my  na něj vyzráli !

A k večeru slunko se za mraky maličko schovávalo, ale jen na malou chvíli.

A když se pak krajina do tmy halit začínala, obloha se černě zabarvila a někde v dáli se blýsklo. Konečně  zaprší ! To se nesplnilo, spadlo jen pár kapek a dost ! A tak zem už notně vyprahlá dál bude čekat na ten blahodárný déšť.