U bran propadliště dějin.

Teď už nezbývá nic jiného,  už jen zaklepat na tu pomyslnou bránu a ámen -  všechno nenávratně zmizí.....

Byla to zajímavá stavba, malý zámeček v udržovaném parku, kde rostly rhododendrony a keře žlutých vonících azalek, park plný různých stromů a dole pod zalesněnou strání v zátočině šuměla řeka Nisa. Nevím kdo zámeček kdysi dal postavit, ale domnívám se, že nejspíš továrník z blízké textilky, měl to odsud jenom skok. A jak šel čas a přišlo znárodnění a  s ním  továrníci "na buben", tak matně pamatuju, že tam v padesátých letech, na nějaký čas, našly azyl řecké děti, když v jejich zemi řádila občanská mela. Později zámeček sloužil jako Léčebný ústav pro nápravu očních vad dětí, o tom už vím mnohem  víc, část roku 1968 jsem tam pracovně prožila. Tenkrát bylo všechno upravené a pro dětské hry stále udržovaný park, a co je dnes? Jen se podívejte - k tomu netřeba dalších slov !

Zastavili jsme u obvodové zdi zpustlého parku a nezvaně tam vlezli, došli jsme až k zámečku,  a pak jsem už nemohla vůbec  pochopit....

To je nejzachovalejší věž v obvodové zdi, tady zub času a nenechavý člověk ještě moc neřádil

Zámeček před námi v celé své "kráse".....

Jdeme se podívat dovnitř.

Snad jediné co nebylo doničeno úplně - pískovcové umyvadlo a nad ním oblouk z barevného mramoru a ve vstupní hale ještě drží dva mramorové sloupy, jinak samá spoušť  a úplně všude.

To byl jenom zlomek zkázy....co nedokázal zub času když byl zámeček prázdný, tak asi pomohli ti naši málo přizpůsobiví, v těsné blízkosti jich několik rodin žije.

Tak se chci podívat ještě nahoru k dřevěnému altánu, kam jsme si odpoledne s malými dětmi chodívali hrát

Ještě tu stojí, osiřelý za hustou hradbou stromů

i polorozpadlá kašna je na svém místě

Kudy jsme přišli, tudy odcházíme ale něčeho jsme si tu ještě navíc všimli. Jakoby někdo v téhle věžičce pobýval, asi nějaký bezdomovec, kdo ví...

dříví na schodech pod stříškou a dole i boty na poličce byly, no hned za tou zdí je silnice a tohle je tak romantické místo, lepší než přespávat pod mostem

A  ten nápis v bráně věže by nám mohl prozradit víc . Bylo mi smutno co jsem tu viděla, co by  se mohlo zachránit,  a zachránit se už nedá, kdyby...Jó, kdyby....