Adil | V letním žáru.

Je dotěrné sálavé vedro, až pod kůži proniká a všude se roztahuje,  žíznivé kvítí vadne a ani lístek se nepohne, a člověk je rád, že ještě dýchá....Hic jako v pekle, nebo horko jak na Sahaře, říká se, ale kdo ví,  já v pekle ani v poušti  nebyla. Lenivě sedím ve stínu altánu,  malé jezírko nadosah, a k tomu dvě oči a dvě uši mám, to není málo přece  !  Přesto se mi ani hýbat nechce,  jen v mozku mi kramaří nostalgie. Kam se to ztratilo, kde je ten čas, když jsme tu kolem měli úrodná pole, na nich obilí, brambory, kukuřice ? Vzpomínka přivane směsici vůní, suchých stébel, zralého zrna a heřmánku. Vidím zlatý lán pšenice co se táhne až na obzor, a nad ním modré nebe, tak nádherně modré,  že už modřejší být nemůže.  A v dáli si kombajn monotónně přede a z toho velkého krajíce pomalu ukusuje, za sebou prachový mušelín. Jsou přece žně a požehnané léto ! Je mi to líto, že tohle tu už nikde neuvidím, i kdybych daleko za humna šla, tenhle obraz mi přivála nostalgie ! A tak si tu sedím v nehybnosti, tím horkým vzduchem zemdlená, a dívám se jak je  živo v jezírku. Listy leknínů na hladině se každou chvíli pohnou, jak pod nimi rybky rejdí sem a tam a stvoly listů se jim připlétají do cesty. A  ten typický zvuk když ožírají řasy,  tc, tc, tc, tc, tc  - jako když  pulsuje maličká  vývěva, a potom že ryby mlčí ! Najednou žbluňk, ani jsem nepostřehla odkud se žába do vody vrhla, všechno je kolem obrostlé. A zůstala na místě, nehnutě jak sfinga, jen hlava jí z vody koukala. Rybky okolo proplouvají a ona se ani nehne, až jedna největší ocasem mrskne, jen to ji ke skoku přiměje. Hop a mizí pod listem stulíku, to tak rybičko,  jen tak mě z vody ven nevyženeš ! V tom přiletí modravá vážka, jezírko obkrouží jako malý vrtulníček a zase pryč odletí kamsi..... O kousek dál si dva žluťásci hrají na honěnou, jako by žádné horko nebylo, a na nedalekém voňavém kvítí floxů hoduje několik motýlů, třepotají křídly a za sladkou pastvou přelétají sem a tam. A jak se tak dívám , mezi nimi opravdu krasavec,  jeden z těch nejhezčích, otakárek je to !  Došla jsem k němu, že si ho prohlédnu zblízka, hned křidélka připlácnul k sobě - to víš, zrovna,  budeš mě okukovat !  V tom se odkudsi ze stínu vynořil chlupáček Fido, líně se protáhl a dvakrát zívnul,  - koukej, já jsem tu - a lehce se mi otřel o nohu. Nejen já, i ten kocour byl zemdlený, bodejť ne, v tom letním žáru !

Nevím jak u vás, ale to bylo předevčírem, a fakt bylo vedro, přímo pekelné !