To se občas řekne, když druhý něco nepochopí a reakce je jiná....
- Tři bývalé spolužačky se včera sešly u kávy, a jak už to bývá, probraly všechno možné, děti, vnoučata a vzpomínky. Došlo i na úsměvné příhody, to jsme se nasmály, a bylo nám, jako bychom omládly. Tentokrát svou příhodou zaperlila Kristýnka a že ji znám, a velice dobře, uměla jsem si ji představit a usmívám se ještě teď. Na jednom odborném pracovišti, místo vám raději neprozradím, za Kristou přišel šéf. "Kristo, mohla byste mi půjčit tři tácy ?" Krista věděla, že u šéfa je jakási delegace a tak odběhla do kuchyňky na oddělení pro tři vhodné tácy. "Co hledáš ?" ptala se jí kolegyně. "No tácy k šéfovi, a hledám ty nejlepší, tak aby byly stejné !" Pak vybrané popadla a bleskurychle odnesla. "Tady je máte, bude to stačit ?!" Myslela si, že je potřebuje pod talířky s pohoštěním. Nedošlo jí, protože tisícovku nikdy tácem nenazývá. Chudák šéf, asi v kapse zrovna ty tři "tácy" neměl, asi měl teprve před výplatou
- Anči i já, jsme přidaly do placu z našeho soudku, a teď se jen těšíme, co na sebe práskneme příště.