Žabí námluvy.

Naše malé zahradní jezírko po každé zimě volá aspoň po malé očistě, všechny rostiny kolem něj s jarem nabírají sílu aby to zase zarostlo. Přiznám, že v péči o rostliny jsem v posledních letech už polevila, ale i tak se snažím to nějak udržet, aby byl pohled na partie u jezírka v létě  aspoň trochu hezký. Hned vedle, v travinách je původní plastové jezírko, dosti mělké, ale i tak je v něm živo. Všimla jsem si jakýchsi bublinek, svítily jedna vedle druhé - no jasně, budou z nich žáby, neklamné znamení, to přece poznám !  Tak máme v jezírku kromě rybek dalšího nájemníka, však by to nebylo poprvé. A opravdu jsem ho zahlédla, a ne jednoho, dokonce dva ! Ona a on.... Ona pěkně macatá, on proti ní menší. No jo, žabí námluvy jsem viděla na vlastní oči, jenom mžik to byl, když se jí na zádech letmo usadil. Mít tak svůj foťák v té chvíli v ruce, možná bych je v tom momentě do záběru chytla. Nevím, jestli mě viděli ale zůstali nehnutě, každý na svém místě, já stála nehnutě také. Čekala jsem co se bude dít. Čekala jsem dlouho a ono už nic. Jednu chvíli to už vypadalo, že se k sobě přiblíží znovu, ale pak  zase strnuli v nehybnosti. Možná v těch námluvách ještě pokračovali pod rouškou tmy, aby je nikdo svým pohledem nerušil....

Tak tady budou pulci

Tak to je ona !

Tady na mne kouká on !

Je zřetelné, že je menší než jeho vyvolená.

A tady jsou oba, každý z jedné strany, jakoby čekali, který se přiblíží první, ale neměl se k tomu ani jeden...

No, zrovna žádná krasavice to není, žádný skokan, ale nejspíš ropucha.

To čekání na další děj bylo už dlouhé, tak ještě pár kvítí nakonec.

Poupě dřevité pivoňky - a toještě před týdnem padal sníh !

Vřesovci to také nevadilo.

A čemeřice, ta v žádném jaru nezklame...