"Babičko, tak už se pojď ke mně podívat nahoru do pokojíčku ", žadonil Kryštůfek, chtěl se pochlubit svým královstvím. Nejezdím k synovi často, každý týden se sejdeme u nás, a tuto návštěvu jen tak, na skok, jsem prostě slíbila. Se Zuzkou popíjíme kávu a povídáme si, syn ještě není doma a Krýša je už nedočkavý - "babičko, už to vypij, a pojď !" Poslední lok a zvednu se, Krýša už stojí u schodiště, svůj pokojík má nahoře. Ale nehrne se první, čeká a vážně prohlásí: "Dáma má přednost !" "No Krýšo, copak já jsem nějaká dáma "? a musím se smát. "Áno, babičko, seš stará dáma, Lidunka !" ???Tu starou mu odpustím, to měl pravdu, ale když mi podal ruku a chtěl mě vést po schodech, prý abych neuklouzla, no řekněte, není to gentlman ?
Jo,jo, ty schody jsou pořád stejné, ale Kryštůfek už povyrostl, po prázdninách jde poprvé do školy.....