Jen tak, obyčejný den....

Sluníčko, ještě schované za horami vyslalo signál, že určitě vykoukne a rozjasní nám den.  To nebeské divadlo, pokaždé jiné, mě zlákalo s foťákem ven. V klídku můžu do duše nassávat ranní pohodu, nikam nespěchám, vždyť není kam.   Jen dobrý start do obyčejného dne.....Přišla mi na mysl tátova slova - nejdřív práce, potom zábava. To nám, dětem, kladl na srdce a musím přiznat, že mnohá výchovná semínka své kořínky trvale zapustila,  ale já to teď vzala obráceně, nejdřív se pobavit, a  potom do práce !

To mé  ranní lelkování jen studený větřík provázel a v repertoáru nebes, byl tentokrát slabší kus.....Nevadí, to dnes se nehrálo  nic, opona zůstala  zatažená !

Slunko se chystá za mými zády, tak ať ho nepropásnu...

No jo, už  se v dálce probralo, už je tam !

Ale dřív než ta nebesa, svými paprsky polaská zem.

Tak to by stačilo, pěšinkou domů, čeká mě další obyčejný den.

Když jsem svou duši tak zrána naladila a po domácích činnostech přišel odpolední čas, bylo potřeba rozcvičit  zlenivělé tělo...

Sekerka sekala, tedy ne sama, a Fíďa mne kontroloval, jestli se při tom moc neulejvám !

Ale všeho s mírou, něco větví mi zůstalo ještě na jiný příhodný  den