Neváhej a jdi.......

Dnešní den byl jako malovaný, přímo mne pobízel -   neváhej děvče, a pojď !  Ale nejdřív každodenní "zábava" u sporáku a všechny ty kuchyňské hrátky k tomu,  a pak můžu jít.   To už si dědouš lebedil po obědě, gaučink prostě musí být...Na papír krátce napsala  jsem: nehledej mě, šla jsem do lesa.   Ze sladkého dřímání ho přece rušit nebudu.

A pak jsem šla a neváhala, a fotila a fotila......

korunu staré švestky a kaštanu při cestě

památnou lípu v naší ulici

a bublavý potůček pod lesem

a cestou přes louku k lesu

a už je výhled na město

chvíli postojím, kochám se okolím, máme tu krásně ! A za záda už se mi vkradl stín, hluboký les sem v tento čas  sluníčko nepustí

a jéje, nejsem tu sama, krtek se činí pod lesem na louce

a v lese ticho bylo, ticho jako v kostele, jako v božském chrámu

lesní stín se prodlužuje, a slunko v dáli ještě laská krajinu

odsud vidíme město jako na dlani

 a i Ještěd jsem si od lesa z jiného úhlu a s přiblížením vyblejskla

cestou domů, zase kolem "mého jasanu", u něj se zastavím a jak jinak - pohledem ho pohladím.....