Když jsem viděla tu nedělní Jarčinu houbovou žeň a tady na sebe stihla prásknout a postesknout si, kam se ztratila moje houbařská posedlost, tak mne to nakoplo...Říkala jsem přece, že spící Růženka nejsem, jasně že mne to probudilo ! To lehké mrholení po celý den mě už opravdu štvalo, zahrada namočená, všechno kvítí urousané, plevele mraky, nacpaných slimáků taky a narostlou mrkev mi jak na potvoru nějaký hryzec drze ochutnal. Bylo už pozdní odpoledne a na mne si sedal splín, tak mne to popadlo, ať si jak chce mrholí, kouknout se do lesa. Mám kliku, že rodince mladých to nevadilo, můj návrh se ujal hned ! "Oblíkej se a jedem !" zavelel syn. Máme nahoře u lesa, takové místečko při cestě, kde houbaři s autem parkují, nebyl tam nikdo, to je jasné, po nedělním "luxování" už tam moc nezbylo. Ale ať, je tam moc hezký les, docela rovinka, mladé smrčky z náletů a sem tam heboučký mech. A ta typická lesní vůně, nejlepší náplast na ten splín ! A tak jsme tam courali, sem a tam, a já své myšlenky do latě rovnala a jak jsem byla se skoněnou hlavou zahloubaná, najednou byli všichnit tři pryč. Už se šeřilo, kolem ticho, jen kapičky vody ze stromů padaly. Já ven z lesa trefím, vždyť to tam znám, ale co když mě hledat budou ? Tak babo raď ! Doprava, doleva, nahoru nebo zpátky, tak jak ? Naslouchám lesnímu ševelení, celá už promočená a nikde nic, jen někde poblíž se ozval pták. Koukám - jé hříbeček, praváček malý, ještě že jsem ho nerozšlápla, vždyť už je pomalu tma ! Ohnu se pro něj a z povzdálí zaslechnu hlas. "Kde je ta babča, kam se nám ztratila ?" "Kde jste se courali, tady jsem ! A máte v košíku něco? " Jo měli, mnohem víc nežli já, bábrle už nějak slepá. Ale bylo to fajn, že mne to popadlo a mohla jsem v tom lese být.
A mrholí, a mrholí i dnešní den, mlha až k zemi, do lesa propříště chci jenom sluníčko, vody už je dost !