Tam nahoře nám o víkendu pořádně zatopili, že jo ? Jo, člověk ze sebe může svléknout co se dá, a má-li venku v čem, může se rochnit ve vodě, aby se příjemně osvěžil. Co ale já ? Já ten svůj chlupatý kožich v tom vedru neshodím, i kdybych tisíckrát chtěl.
Jo, jo, to je hic ! Jednomu se nechce nic dělat, ani ta myška se neukáže, je to fakt nuda !
Tak si tu ve stínu maličko polebedím a až se mi zachce, zaběhnu k jezírku, schladit si čumáček a pozorovat rybky.
A jéjé, paní domácí vyšla ven s foťákem, zase ji to chytlo !
Hele, kamarádko kačko, už musím jít. Jdu se s ní courat po zahradě a nespustím ji z dohledu, tohle už dobře znám, ty její kytky, tu její posedlost. A ona mě zná, ona moc dobře ví, že nikam od domu neutíkám, že tu mám pod keři místečka oblíbená, kde se mi zdají kočičí sny, a že tu naši zahradu mám také rád.A teď své paničce ponechám prostor, pro těch pár kytiček, co si vyfotila.
