Noc kostelů.

V páteční večer se po celé České republice otevřely dokořán dveře mnohých kostelů všem, kteří měli zájem nahlédnout do atmosféry posvátna.  I nás vytáhla zvědavost si některý kostel v našem městě prohlédnout, když byla možnost v některých vystoupat i na věž,  prohlédnout si i se zajímavým výkladem všechny prostory kam se běžně člověk jindy nepodívá. Bylo to vskutku zajímavé.  A tak jsem si prohlédla pseudorománský kostel sv. Bonifáce z let  1915 - 1919, potom i kostel sv. Antonína Paduánského z let 1909 -1910, a když jsme zašli do městské části Perštýn a na jeho návrší uviděli zajímavou stavbu Červeného kostela byli jsme zvědaví, jaké je to uvnitř.  Původní novorománský kostel má neobvyklý vzhled,  je postaven z neomítnutých červených cihel a pískovcových stavebních prvků a postavil jej místní stavitel F. Scholz v letech 1884 -1887.  Původně se nazýval kostel sv. Vincence z Paoli a byl součástí tzv. Špitálského okrsku zvaného Vincentinum, ke kterému později přibyl i sirotčinec a na tom  všem má zásluhu baronka Marie Paulina Liebigová.  Je také známo, že rod Liebigů má v historii na dřívějším rozkvětu města veliký podíl.

Tento kostel je trojlodní bazilika s příčnou lodí, nad kterou je centrální kupole a průčelí je zdobeno římsami a pískovcovými sloupy z pískovce z německé Pirny.  Celý kostel je 38 m dlouhý.  V minulosti, po zkonfiskování , bylo s kostelem mnoho plánů, ale žádný se neuskutečnil a v zásadě o stavbu nikdo nestál. Jak jsme se od laskavého průvodce dozvěděli, už v havarijním stavu ho v roce 1972  za 30 000 Kčs odkoupila Církev adventistů sedmého nebe a zrenovovala do současné podoby.  Vnitřní prostory byly skutečně pěkné, žádná bohatá výzdoba , až se mi zdálo, že ani v kostele nejsme, škoda, že jsem si nic nevyfotila, jen jsem se se zájmem dívala a poslechla zajímavý výklad o historii a současném dění.