Kde je často veselo.

Tak jsme se zase jednou sešli, početné příbuzenstvo, k jedné větší rodinné oslavě našich třech jubilantů. To dubnové sobotní odpoledne bylo v chalupě Mlýnice živo. A živo tam bývá jistojistě pokaždé, když se tam něco děje, spolek myslivců ji také pronajímá třeba ke svatbám a jiným různým akcím.

A tak jsme se bavili, jedli a pili  do sytosti, bylo to prostě prima, nám všem se tam líbilo ! V krbu plápolal oheň, teplíčko bylo, ani se nám domů nechtělo.

A jak si tam občas ti myslivečtí mládenci užívají , to nějaká šikovná ruka na kus březového dřeva znázornila, k tomu  netřeba dalších slov.....

Trofejí paroží bylo tam k vidění více, ale tohle mne zaujalo - zajíce znám, ale nač má ty parůžky ? Že by zaječí "paroháč"? Až nějaký zajíc po louce kolem poběží, třeba mi prozradí, zda i zaječí děvče bývá  rádo nevěrné....