Trnité královny

Slunko se směje na celý kraj, no bezva, bude zas hezký den. Co je to se mnou ? Jako bych se ani k životu nemohla probrat, cítím se jako kdybych ze ždímačky vypadla...Už vím, ty trnité královny, ty za to můžou, vždyť celé ruce od nich zdrápané mám. Jako v té pohádce o Šípkové Růžence, jenže se musím probudit sama,nikde žádný princ a dědouš by se asi divil, kdybych neuvařila a chtěla jen lelkovat...

Královny květin, jak se o růžích říká, nač mají trny, jen Bůh ví. Na naší zahradě jich mám více a pečovat o ně není opravdu med. Včera jsem konečně ostříhala všechno to odkvetlé na pnoucí růži na oblouku. Ani jsem nahoru dosáhnout nemohla, do jaké výše narostla. Ale když kvetla, byla to nádhera, proto jí trny odpouštím. ....

tady jsem ji fotila z horního okna, oblouk pod ní vidět není,je doma dělaný, fortelný....

i u brány do dvora pár růží je

a tak už beze slov, ještě pár dalších a kdo by chtěl, může si přivonět.....

a i v nádobách se malým růžičkám daří, ty už silné trny nemají

no, a pak se na růže zlobte, když vás některé podrápou, i když jim spílám, tak pro krásu odpouštím......