Pan Rambousek, listonoš v pošťácké perelíně, vidím ho, jako by to bylo dnes... S velkou koženou brašnou přes rameno, každý den plnou novin, ani běžná psaní v obálkách tehdy nechyběla. Dobrosrdečný, hlaholný pošťák, boty jako loď, pro každého úsměv měl, jak ty své boty svůj rajón znal, prostě člověk na pravém místě.....Tenkrát i tyhle noviny do schránky dal, pak navěky zůstaly pod jednou tapetou nalepené....Včera jsem tenhle cár objevila, při jedné úpravě v dom
Bože, to je tak dávno, tolik se od té doby událo změn ! A co mne zaujalo - předpověď počasí.
I tenkrát svítilo slunko, pršelo , pod mrakem bývalo, mrzlo až praštělo a padal sníh, a vítr fičel ze všech stran.....
To jediné se nijak moc nezměnilo - před lety, nebo teď? Stále po té své lajně, jede si počasí.....