I když nejsem babka bylinkářka...

Fakt nejsem žádná bylinkářka, přesto každý rok nějaké bylinky sbírám.  Taková kopřiva, ta není k zahození, hlavně zjara, to má opravdu sílu ! Už jako malá jsem s obdivem zírala na svého tátu. Kyticí kopřiv si šléhával tělo, prý proti regma, říkával.... Já  jsem to však nezkoušela, na to jsem docela srab. Ale taková kopřiva s přesličkou rolní, z té je zjara docela dobrý čaj. Zeptejte se dědouše/ na vysvětlenou -to je můj muž/, ten vám poví, jak mu chutná.

Květy černého bezu už jsem si nasušila, teď přichází na řadu divizna. Tu ze své zahrádky rozhodně nevyženu. Jen se podívejte, jak je hezká, nemám pravdu?

Správně usušená žlutá  kvítka voní přímo po medu. Lehce se sbírají za plného slunka, nejlépe v poledne. A nedá to práci, věřte mi. A když přijde kašel, rýma, zlobí průdušky a nachlazení, vždy mám po ruce podpůrný lék. Letos si z divizny udělám syrup, možná se osvědčí, uvidím. Našla jsem recept, tak předávám dál :

                                                  Hrst čerstvých květů, na to vrstvu cukru, dát do velké sklenice, asi tak třílitrové, za 5 dní scedit, nechat ustálit a v láhvi uzavřít. Určitě vyzkouším, no, nebudu líná....