Někdy stačí jen pár dní, zamknout domov na dva západy, nechat všechny starosti za hlavou, nic nedělat, na nic nemyslet, pocourat přírodou, jen tak se poflakovat a relaxovat. Vždyť říkám, jsem holka nenáročná....
před vesničkou a také za ní lány rozkvetlých slunečnic, nemohla jsem se vynadívat, hotová pastva pro oči...
a pole čistá, jen s malými kamínky a rostliny jak vojáci v řadách za sebou...
v písni se zpívá, že se otáčejí za sluncem, nevím,večer při západu jsem se nešla podívat, znala bych pravdu, tak někdy příště...
a zlátnoucí pšenka, kdysi i u nás na polích bývala, kam se vše podělo, kdo za to může?
bylo jich na drátech veliké hejno, než jsem otevřela foťák zmizeli, tak aspoň tři ...
to ráno bylo podmračené a slunko se z mraků vykouknout snažilo
a tak jsem postála a pozorovala jak se vše kolem probouzí
přece si v mracích skulinku našlo a na hladinu své paprsky poslalo, zatřpytily se jak malé hvězdičky, skutečný pohled mi až zatajil dech, snímek mohl být lepší,
a to už je den a rybník ožívá, je plný kaprů, co nad hladinu občas povyskočí a hladinu do kruhů rozčeří, to se mi zachytit nezdařilo
rybník se jmenuje Zrcadlo, myslím že výstižný název....
bývají tam labutě, tentokrát jsem viděla jen jednu co jsem u lávky po ránu spatřila, pak jsme se navečer z výletu vrátili a byla tam stále, hlavu pod lávkou schovanou,že se nám nezdála být v pořádku volali jsme do nejbližší záchranné stanice, řekli nám, že se hned ráno přijedou podívat, pak jsem tam koukali před nocí znova, a zdálo se, že už je mrtvá. Ráno po osmé hodině už byla pryč, zda chuděra přežila, nevíme...
a tady je jeden večerní pohled jak sluníčko za les zapadá
ještě jsem Marušce koukla do zahrádky-plamínek na plotě
a na dvoře v kbelíku nádherný oleandr
a tím už se loučím a jedu domů, vracím se zpátky do všedních dní....