Vzpomínka jedné maminy.

Jedno  sobotní odpoledne vzala drátěný košík a vydala se na domácí pole za zahradu, aby nakopala brambory k nedělnímu obědu. Když už, tak jich vykopu víc, napadlo ji, ať jich je doma víc pro příště. Vzala motyku ukrytou v brázdě a dala se do díla. Bavlněná šatová zástěra fialkové barvy ji  těsně obepínala s novým životem uvnitř , už vzedmutý břich. Téměř plný košík si pak opřela o svůj bok, to aby ho domů snadněji donesla a aby se jí lépe šlo, když vtom ucítila v břiše podivné bodnutí....Na druhý den, v nedělním poledni, poprvé spatřil světlo světa kluk jako buk, žádný mrňousek, pořádný cvalík, rovných 4,15 kg ! A tak dnes mamina s něhou na tuhle chvíli vzpomíná, pár detailů vryto má v paměti, tak jako asi každá jiná matka má, na tuhle radostnou událost se přece nikdy nezapomíná !  Ať je to holčička, nebo kluk, tenkrát to bylo vždycky překvapení, hlavně ať je robátko zdravé, jedno zda holčička, nebo kluk....

Bude to Miroslav, Mirek, Mireček, i jméno si dopředu pro dítko připravila, a mnohokrát mu ho šeptala, když uvnitř ještě hrál  kopanou. Nějaká intuice - že holčička to nejspíš nebude, jako by to věděla.....Proud času odnesl tuhle šťastnou chvíli, navíc poprvé poznávanou. Bože můj, jako by to včera bylo, a to uteklo rovných 49 let !

Pak  jeden rok jako jeden korálek, mu na šňůře života přibýval dál.

A když přibyl korálek čtyřicátý, osud krutě a nečekaně, navždycky přetrhl životní cestu najednou....

A tak tam, nahoru,dnes místo radostných gratulací,  jen tichou vzpomínku posílá máma....