Teď si někde můžou vesele prozpěvovat - " v tej naší áleji, švestky se válejí..." Zralé, modré a slaďoučké švestičky, kdo by je neměl rád ? Jen letmo vzpomenu na moje dětství, na velkou zahradu a na dvě řady stromů, švestkami obsypaných. Všechny tam kdysi vysázel táta, bohatě plodily, snad každý rok. A my, děti, jsme mívaly za úkol ty švestky ze štaflí otrhat. A dnes, jak koukám, tak koukám, všechny jsou pryč, proudem času má zahrada už jinou tvář.....
Na naší zahradě jednu máme, tu původní odrůdu -pravou, českou....Už je to stařenka, má víc jak padesát let. Je pěkně košatá, jenže.......
Pod naší švestičkou už se to modrá,
letošní úroda byla by dobrá,
ale co je to platné, když jí šarka do větví skočila
a její bohatou úrodu zpolovic zničila !
Pár plodů zůstalo, to abych neřekla,
a alespoň jeden koláč z nich upekla......
A když vám ten koláč ochutnat nedám, tak aspoň recept nabídnu. Nabízím tak, jak jsem koupila, rukou jedné Milady psaný a v hromadě jiných, hodně let uschovaný.
