Jen tak jsem si vzpoměla...

" Proč jste ty kedlubny ze záhonu nesnědli dřív, když jsem ty tři týdny byla pryč, jsou už přerotlé a co teď s nimi..?"  - padla má otázka k rodině.  "My jsme taky nějaké měli, nám to stačilo "- řekla mi na to Šárka. A když už tam přežily a na moje ruce počkaly, no co,  snad se ještě k něčemu hodí....Věřte, nevěřte, nebyly zdřevnatělé ! A tak s nimi do polévky, nebo že bych třeba to kedlubnové zelí udělala?  A jak u nich přemítám, co s nimi provedu, letmo jsem si vzpoměla a snad i ucítila tu vůni i typický kedlubnový šmak....

Strahovský stadion , spartakiáda a rok 1960. Měla jsem tu čest se jako mnohá z tisíců cvičenců se jí zůčastnit. Mnozí dnes zatracují že tehdy byly, ale byla to stejně paráda, plný stadion, barevný jako louka, lehce se vlnící jak ve větru... A sakra, zase ta nostalgie, tu slávu jsem líčit nechtěla, teď mají slovo ty kedlubny !  No, tak už to zkrátím - také jsme tam něco museli jíst, vzpomínám jak na Vypichu při secvičné, vařili nám v polní kuchyni vojáci.  Kousky kedluben v nějaké zahuštěné omáčce, skoro každý den....Možná se zeptáte - a maso tam nebylo ? No to vám  neřeknu, už si nevzpomenu, ale zblajzli jsme všechno, když nic lepšího nebylo.