Tuhle jsem koukala, jéje, malá žabička, kde se vzala, tu se vzala, na kameni se u vody objevila. Mám skočit, nemám ? - chvilku rozmýšlela. Matěj byl rychlejší, popadl moje pracovní rukavice a šup, už ji měl v pasti. Možná jí srdíčko tlouklo strachem před nebezpečím, nevím, ale cvak, cvak, a už jsem si ji zvěčnila....No, snímek moc ostrý není, to je jasné, taky se jí nechtělo s úsměvem mému rozmaru pózovat ! Počkej holka, jen malou chviličku, svobodu dostaneš zase, ona však nečekala, hup, a kdesi mezi listy leknínů v momentě zmizela, k červeným rybičkám na návštěvu.......
A hledej tu žabku, už jsem ji později u jezírka nezahlédla. Ale jedna, dvě vážky, občas odkudsi přilétnou, jako ten vrtulník krouží nad hladinou, chvilku se nezastaví, frrrr a zase jsou pryč !