Jak jsem psala, skončili jsme na Valdštejně a důkladně ho prolezli. Všude bylo plno lidí jak na poutním místě. Že lidi láká turistika, to bylo zcela jasné. A rodinky s dětmi - jsou přece prázdniny a navíc sváteční den ! Máme před sebou další kus cesty tak už žádné sezení, půjdeme dál. Namířili jsme si to po značené cestě ke známému Kopicovu statku na prohlídku obrazů vytesaných do skal. Říkám známému, a já ostuda, ještě nikdy jsem tam nebyla, jen o tom slyšela. Prý nedávno byl o tom v televisi moc pěkný pořad, škoda že jsem ho neviděla, věděla bych dopředu, do čeho jdem. Ale nic jsem si tu ujít nenechala, opravdu. V tom náročném terénu jsme všechno prošli a tak pár obrázků nabízím. Jen kvalita není jak bych si přála, lépe to prostě neumím...
a jdeme tedy dál,i když slunko nepraží, je dusno a horko, tak žádný spěch
ta naše tlupa mi pomalu mizí tak za nimi rychle pospíchám
vyšli jsme z lesa a statek je před námi, na dalších obrázcích uvidíte...
po cestě jsem stavení obešli, na střeše stodoly došky jsou,všechno tu dýchá dávnými časy
stavba z roku 1787 - no řekněte, co všechno za staletí musela zažít, mlčenlivá kronika všech dávných let,
kdyby vyprávět mohla, sedla bych a tiše naslouchala, o starostech, radostech všech co v ní žili....
jen co sejdem z kopečka dolů už se se mnou jen dívejte, chcete-li.....
tady si vytesal štít svého domu
vybrala jsem jenom pár obrázků ani komentář jsem k nim nedala, letem světem jste mohli jít se mnou....
a teď ve skalách zas chvíle oddychu, zítra vás vezmu ještě kus dál, a kdo chce, může jít s námi....
Ještě jen malá poznámka- ta naše rodinná tlupa-11 lidí, nejstarší dědouš, žádný sportovec a 71 let , nejmladší 3a půlletý vnouček, byli jsme utahaní všichni , mladí i staří, cestou zaprášení až běda, znova říkám, ten terén byl náročný pro netrénované....
