Za kytičkou lučních kopretin.

  Jestlipak už nad dolinou kvetou kopretiny?  To mi blesklo hlavou, když jsem jich včera u "rehábka" v trávníků pár zahlédla.  Musím, musím, chci se tam podívat, poháněla mne posedlost, chtěla jsem vidět rokvetlou louku, tak jako tenkrát, když tam kopretin bylo jak naseto, sem tam mezi nimi červený jetelíček a modrý zvonek, sluníčko svítilo, to byl nádhera ! Jo, to bylo tenkrát, a co bylo včera ?

Sluníčko schované, z mraků na nás jen párkrát mrklo a dost ! Nevadí, nemusí všechno být podle přání, stačí když dojdu na místo a koberec kopretin uvidím.  Nic, ani jedna jediná na louce nebyla, jen k lesu blíž jsem se dostala a rozkvetlou jeřabinu viděla, tu co je na podzim červenými korálky pokaždé obsypaná, nikdy ji nepřehlédnu....

Matěj šel se mnou, měla jsem doprovod, tak jsme se cestou kochali spolu, mamince do vázy natrhal jetelíček a k tomu trochu kontryhele, i bez té kopretiny byla kytička hezká.

A  tak možná jindy, někde na louce, zase uvidím kopretiny.......

Místo kopretin vítal nás rozrazil...

Jak potůček běží od lesa  dolů, to jsme se také podívali....

A pak také přes plot, do mojí zahrádky...

Květ dřevité pivoně, škoda, že  tak brzo odkvétá...

A Matějův štědřenec - co jsem mu tu malou sazenici vysadila v den, kdy se narodil. Matěj jde poprvé do školy a i štědřenec poprvé kvete!