A zrovna jel na Českou Lípu vláček a dál vesele uháněl krajinou, hned jsem si na Irču vzpoměla, když v tu stranu jede, jak se jistě cestou dosyta tou jarní krásou kochá.
Šla jsem na louku s Matějem a tam jsme potkali strakatou číču, možná že klíšťata "lovila", nebo jako my hledala pampelišky?
"Babíí,natrhám mamince kytičku " napadlo Matěje hned...
Povídám - "Máťo, tyhle ti nevydrží, tyhle hned zvadnou, takhle pomněnka s kontryhelem kdyby byla, to ve váze vydrží , věř mi !" Oči si vykoukat může, na louce poměnky nikde, ani ten kontryhel.
No, nevadí, Matěji, i tahle kytička s láskou trhaná, přestože cestou zpátky zvadla, maminku zahřeje u srdíčka a bude se jí určitě líbit
