Únor bílý, pole sílí...

 Předpověď počasí nezklamala, zase nám sněží !  Už pár hodin vydatně, bez ustání, zřejmě si zima  připoměla, že únor bílý, přece všechna  pole sílí... Tady, u nás, už lány zmizely do nenávratna, co se dá dělat, ale ostatní příroda bude zjara  za potřebnou  vláhu sněhu také vděčná.... Ta duchna nahoře je pořádně těžká, a jak se protrhla jen se z ní sype, sype a sype.....

Být tak dítětem, ze sněhové nadílky jásám !  Kde je to dítě co na sněhu s jinými kdysi dovádělo, kde jsou ty rampouchy na potoce, kde jsou hluboké závěje pod letištěm, kde jsou tepláky s nohavicemi dole na gumičku, kde jsou namrzlé kuličky sněhu na nich ? Kde jsou sněhuláci, kde jsou sněhové bunkry, kde jsou ty děti zimou dosyta provětrané....? No, jo,  jak jinak, hezké vzpomínky mne zase zpátky unesly. .....!

Jo, doma, na naší zahradě bejvávalo sněhuláků, a každou zimu nejmíň jeden. A ne ledajaký !  Táta ho do výšky ze sněhu "vysochal", my byli sněhoví  přidavači

A jak jsem tak z okna ven  jukla, nějak smutno je mi, ale nenudím se. Však to znáte, doma je pořád něco, kdo chce, ten si najde....Suším zas křížaly do zásoby, z bohaté loňské úrody.

"Teto, kdy budou další...?"  -ptal se mě Jaromír,  "už jsem je všechny snědl...!"  "Počkej si budou, za tři dny uschnou na topení..." a pod nos mi tu ty křížalky voní, tak jak čerstvá jablíčka loni....