Důvod k radosti.

Konečně vykouklo slunko, už byl nejvyšší čas !  Na stále šedivou a posmutnělou oblohu, se jistě moc dlouho nikomu koukat nechce a tak těm, kteří v týdnu mají své pracovní povinnosti, ať sluníčko vydrží alespoň přes víkend, ani my, co už jsme pány svého času , ani my se na slunko zlobit nebudem. 

Takže důvod k radosti, a to bez rozdílu, mějme všichni, ale jen abych to samým jásáním nezakřikla !

No není to hezké, modrá a bílá? A všechny dřeviny na zahrádce jsou bílou duchnou přikryté.

A o kousek dál v louce, bříza se do šatů ze sněhu neoděla, stojí tu v nahotě celá...

I když sluníčko vykouklo., Ještěd byste marně hledali, tam někde za břízou, schoval se do dáli...

Já mám radost ze sluníčka a Matěj se ze školní brašny  zrovna tak raduje. 

Dnes celý den chodí s tou taškou na zádech,  tváří se důležitě, jo, jo, budoucí školáček !

Když byl u zápisu do školy, přišlo tam celkem 57 dětí.  A vezmou jich jenom 31 !  Přednost budou mít ty děti, co jsou z oblasti spádové. Tak  prý určilo město. Odjakživa děti z naší táhlé vesnice, chodily do školy tady. I já do ní chodila z dolního konce, kde jsem vyrůstala, a teď? Při vekém počtu dětí u zápisu půjdou zezdola děti prý do školy do města,do ulice Jabloňové..... Tu spádovost, to mi hlava nebere. Naštěstí to má Matěj do školy nejvýš tak 300 metrů.